Starý Saul a synové jeho pohlíželi na tanečníka s neobyčejnou vážností a pozorností. Ni nejmenší úsměv nepohnul jejich ústy. Mohlo by se zdáti, že patřili na melamedovy skoky šílenosti, jako věřící uvykli patřiti na dokonávání mystického, leč posvátného obřadu. V Saulově oku, stářím zatemnělém, leč ještě modrém, mihotala ovšem časem jakási světélka podobná úsměvům tajeným, odporným a uštěpačným; leč nikdo jich nemohl postřehnouti, ježto stařec zakrýval napolo zřenice své víčky přižloutlými. Bledovlasý Ber s očima skelného lesku seděl z příma a vážně, ale čelo jeho krčilo se skoro bolestně, a oči utkvěly v zemi. Meir podpíral oběma rukama hlavu, a zdálo se, jako by ničeho neslyšel a neviděl aneb nechtěl slyšeti ani viděti, co vůkol se dělo. Ženštiny za to velmi se podivovaly tanci melamedově, kolísaly se podlé taktu, jejž dávaly bosé nohy jeho, mlaskaly nadšenými ústy, dávajíce sobě očima znamení podivu a pochvaly. U dolejšího konce stolu, kde seděli nejmladší chlapci a mladé, švarné dívčiny, bylo slyšeti tichounký šum chechtotu násilně v prsou tlumeného…
Reb Moše konečně se unavil, síly jeho ochably, tělo jeho třesoucí se zápalem a nadšením těžce padlo na zemi u podnože velkých kamen se zelenými kachly. Za chvíli však povstal, těžce oddychnul, zasmál se hlasitě a počal rukávem šedé, hrubé své košile utírati pot, jenž se prýštil v krůpějích z čela a lící nachem pokrytých.
Sára, dcera Saulova, povstavši v tu chvíli od stolu, počala všem přítomným podávati k umytí rukou umyvadlo naplněné vodou. Šeptajíce děkovací modlitby, přítomní máčeli ruce své ve vodě a otírali je ručníkem sněhobílým, ozdobeným vyšívanou prací a visícím na rameně Sářině. Hody sobotní byly ukončeny.
Za několik minut potom náčiní bylo uklizeno se stolu. Celá společnosť, rozdělivši se na několik skupin, naplnila jizbu hlukem rozmluv hlasitých a oživených.
