„Mišna 1. Ejhle sporné články mezi školami Šammajovými a Hillelovými. Škola Šammajova[1] dí: blahoslaviti náleží den (sobotní) a po tom víno. Škola Hillelova tvrdí: blahoslaveno budiž víno, a po tom den.
„Mišna 2. Škola Šammajova dí: umývají ruce, a po tom naplňují pohár. Škola Hillelova tvrdí: naplňují pohár, a po tom umývají ruce.
„Mišna 3. Škola Šammajova dí: utřevše si ruce, skládají ručník na stole. Škola Hillelova tvrdí: skládají jej na podušce.
„Mišna 4. Škola Šammajova dí: metou v pokoji, a po tom si umývají ruce. Škola Hillelova tvrdí: umývají si ruce, a po tom metou v pokoji.
„Mišna 5. Škola Šammajova dí: oheň, pokrm a vůně. Škola Hillelova tvrdí: oheň, vůně a pokrm. Škola Šammajova dí: stvořiv jasnosť ohně. Škola Hillelova tvrdí: stvořiv jasnosti ohně…“
V tom rozlehlo se ve světnici zase dvojnásobné bouchnutí: knihou o rozviklaný stolek, a rozviklaného stolku o podlahu. Žáci proměnili se opět v sochy nehybné a němé, Melamed ohlížel se po všech jejich tvářích zrakem takovým jako by byl obětníkem, jenž chce vybrati jedno z těch dětí za oběť zápalnou. Konečně ukázal prstem na jednu z posledních lavic a zvolal hlasem hrozným:
„Lejbele!“
Okamžitě povstalo ze středu soudruhů štíhlé, bledé dítě v šedém, dlouhém, ošumělém svrchníku a patřilo na tvář melamedovu okem velkým, černým, oslupělým.
„Komm her!“ zvolal učitel.
Nastal ruch mezi žáky. Nebylo snadno protlačiti se mezi nimi. Chlapci se uhýbali vyvolanému, jedni se tlačíce
- ↑ Rabbi Hillel, slavný učitel zákona za časů Kristových, Šammaj učeň jeho. Pozn. překl.
