třila, muselo by jí rázem přestat bít srdce hrůzou a bolestí…«
»Ale ne, já přísahám, ano přísahám, že nezanedbám ničeho a učiním vše, co v mé moci na její záchranu,< pravil si v pobouřenl a ůsilném odboji proti těm zákeřným myšlenkám, a jako by vskustku se byl obrnil proti ním tou myšlenou přísaho'u, pocítil v srdci svém náhlou úlevu.
Usmál se na ženu a pravil:
»Vždyť jsem ti přec stále říkal, že nemáš zlrácet naději. Novák _tě přesvědčil, že jsem mel pravdu. Činíme oba dva vše možné, abys byla brzo zdráva.«
Ona stiskla. jeho ruku a než tomu mohl zabránit, přítiskla ji k ústům v dlouhém polibení.
»Já vím,« šeptąla, »já vím, že jsi dobrý… že mě máš rád a že bys nechtěl, abych ti odešla…«
Vřízla se mu do srdce ta slova.
Pak zamlčevši se na chvílí, dodala pojednou s úsměvem skoro koketním:
»Já přece jen nepustím sem ještě Bettynu…«
Doktor sebou trhl.
»Ne, nezlob se,« řekla ona rychle, »že vyslovuji její jméno. Je to teď jen takový nápad, že jsem v poledne na ni vzpomnéla. Chci ti okázat, že se už ani nebojím, a že je mi