nepřikládal. Vědělť, že nastávají v nemocech srdečních takové- chvtle uvolnění často i po záchvatech nejvetsi sklíčenosti a úzkosti, a nebyl toho ani move zeny poprvé svědkem.
Přes to přese vše cítil však při dnešním jejím zveseleni jakýs neklid 4a dopíjeje kávu láska] na vhpdný, okamžik, aby se vzdálil, aby byl sám a neslyšel ji.
»Kdyby tak Bůh nebeský chtěl dát, a ten dnešní obědznamenal počátek aspoň malilinkého obratu, abyste mohli zase jídat u mne jako 3968,! ozvalo se náhle v horoucl touze i v zákmitu naděje s lůžka, a' nemocná pozvedla sepjaté ruce prosebne do výše. A hned v zápětí tomuto povzdechn obrátila sena manžela a pravila skoro radostně:
»Vidíš, že to šlo docela dobře. Zítra zas to zkusíme.«
»Nesmíme se ukvapit, Anežko,« povstávaje pravil doktor laskavě napomínavým hlasem. »V nemoci, jako je tvá., pokračují obraty krůček za krůčkem — a nesmíš se znepokojovat, půjde-líto pomaleji,_než si přeješ.« Při tom přistoupil k jejímu loži a pohladil ji šetrně po tváři.
»Teď, drahoušku, bude na každý způsob nejlépe, pokusíš-li se trochu zdřimnont,« dodával ve vznikající obavě před novým rozcitlivěním ženiným a v rostoucí touze býti sám.
Nemoená pohledéla mu zpytavě do očí, ale