Ten ji stiskl a pravil: »Děkuji vám,« věda, že řídicího tímto pochopenlm a uznáním jeho ochoty potěší a jsa rád, že tírn zároveň co nejpřípadněji hovor s ním zakončí.
Řídící rozloučil se dvěma hlubokými poklonami a sledoval doktora ještě zdvořilým pohledem, dlkud nevstoupil do domu Souhradových.
U Souhradů se doktor zdržel poměrně jen krátce. Byly to trapné návštěvy. Stonal tam, vlastně jiz k svému konci docházel syn staré paní Souhradové, Emanuel. Byl to člyi'iatřicetiletý zahaleč, stižený ode tří let tuburkulosou, kterou si uhnal hýřívým životem. Býral kdysi pýchou a nadějí staré paní, která vedle ného měla ještě čtyři dcery, z nichž však Iloma u ní byla už jen Slečna Amálka, stárnou'cí panna, jez přejala vládu v domácností.
Stará paní už dávno byla zatlačenu v úzký koutek modliteb a tichého pláče. Dcera jí činila bodavé výčitky, že má pořád na mysli jen ›toho lumpa Emanac, který je metlou a hanbou rodiny, a který všecky ostatní děti okraď, a syn jí vyčital tvrdé a hrubě, Ze mela mit rozum ona, když, on ho neměl, že jeji slabost je vinna jeho nešlěstím, jeho pozvolným umíráním. Mival v nenapravitelném pijanství svém návaly'zuřivosti, kdy pozvedal proti matce pěsli, proklínal její lásku, spilal jejímu Bohu, roulral se jejím slzám a hrozil 'okamžitou sebevraždou.
