Pak si sedl, odstrčiv od sebe mrtvolu; podíval se na ni a rozhlédl se zmateně kol sebe. Uzřel Józu.
»Pane Bože, co se to stalo, Józo?« pravil.
»Mrzutá je to věc,« pravil Józa, ani sebou nepohnuv.
»Proč jsi tohle jenom dělal?«
»Já, já to neudělal!«
»Pohleď jenom a nemluv zbytečné řeči.«
Potter se zachvěl a zbledl.
»Zdálo se mi, že jsem vystřízlivěl. Také jsem nemusil dnes v noci píti Ale mám to ještě v hlavě — hůře než když jsme sem přišli. Nevím, na čem jsem; nemohu se skoro na nic upamatovati. Řekni mně, Józo — na své čestné slovo, brachu starý — udělal jsem to já, Józo? Nechtěl jsem to provést; na mou čest a duši jsem nechtěl, Józo. Řekni mi, jak se to stalo, Józo? Je to hrozné — byl tak mladý a nadějný.«
»Inu rvali jste se spolu, on tě praštil prknem, a ty jsi klesl; pak jsi se vzchopil, vrávoraje a potáceje se na všecky strany, chytil jsi nůž a vrazil do něho, právě když ti zasadil novou strašlivou ránu, po které jsi se jako kus hrudy bez vlády svalil.«
»Nevěděl jsem, co dělám. Kéž bych v tu chvíli umřel, je-li pravda, že jsem ho zabil. Jen kořalka je na všem vinna, a pak snad to rozčilení. Po celý svůj život jsem neužil zbraně, Józo. Pral jsem se, ale bez zbraní. To ti každý dosvědčí.
