byla asi též jeho nálada; v srdci však cítil také hněv a dychtil po pomstě. I popošel k brouku a znovu na něj začal útočiti; obskakoval brouka, dopadaje předními tlapkami až k němu, a chňapal blíž a blíže, potřásaje hlavičkou, až mu uši pleskaly. Za chvilku však zase ucítil únavu; chtěl se potěšit mouchou, však bezvýsledně; stopoval mravence s čenichem přitisknutým k dlažbě, brzy však toho nechal; zívl, vzdychl, zapomněl docela na brouka a sedl si naň. Následoval srdcelomný nářek, psík sypal uličkou; skučel stále a běžel; doběhl k oltáři a dal se druhou uličkou, dostal se až ke dveřím; chtěl domů; čím více běžel, tím větší děs ho jímal, až posléze činil dojem chlupaté, zářivé komety, jež se bleskurychle pohybuje v kruhovité své dráze. Konečně uchýlil se poblázněný trpitel ze své dráhy a skočil svému veliteli do klína; tento ho vyhodil oknem, a zoufalé volání sláblo a brzy docela ztichlo v dáli.
Všichni posluchači zrudli v tvářích a dusili se potlačovaným smíchem; kazatel ustal. Ujal se ovšem zase slova, mluvil však trhavě a zdlouhavě; bylo po dojmu; nejvýše vážné výroky stále byly odměňovány bezbožným, zadržovaným smíchem, jenž hrozil propuknouti za vysokým opěradlem té i oné vzdálenější lavice, jako by ubohý farář byl pronesl Bůh ví jaký žert. Celé shromáždění upřímně si oddechlo, když konec učiněn jich útrapám a požehnání kazatele sneslo se na jejich hlavy.
