V noci jsem měl hrozně ošklivý sen — zdálo se mi o myších.«
»Tak! To znamená neštěstí. Praly se?«
»Ne.«
»To je ještě dobře, Frantíku. Když se neperou, tedy znamená takový sen, že se člověku může přihoditi neštěstí, rozumíš? Musíme se pak míti dobře napozoru, bychom se mu vyhnuli. Pro dnešek toho necháme, a budeme si hráti. Umíš hráti, Frantíku, „Roberta Hooda“?«
»Neumím. Kdo je ten „Robert Hood“?«
»Byl to jeden z největších mužů Anglie — a nejlepších. Byl loupežníkem.«
»Na mou duši, tím bych byl taky rád. A koho olupoval?«
»Jenom šerity, biskupy, boháče, krále a podobné lidi. Chuďasovi nikdy neublížil. Chuďasy měl rád. Řádně se s nimi o svoji kořist podělil.«
»To musil být chlapík.«
»To se ví, Frantíku. Byl to největší hrdina, jenž kdy na světě žil. Takoví lidé se dnes už nerodí, to ti povídám. Jednou rukou by byl nařezal každému v Anglii; a tisovým svým lukem trefil po každé desetník na půl druhé míle cesty.«
»Jaký je ten 'tisový luk?«
»Nevím. Zajisté je to jakýsi luk. A zasáhl-li jen okraj toho peníze, sedl a naříkal — a proklínal svět. Budeme tedy hráti „Roberta Hooda“ — jest to znamenitá hra. Naučím tě tomu.«
