»Opravdu Často jsem to slýchal.«
»Tome, tuze nerad dlím na místech, kde jsou umrlci. Pro člověka z toho nekouká nikdy nic dobrého.«
»Já bych je, Frantíku, také nerad burcoval ze spaní. Představ si, že by některý z nich nyní vystrčil lebku a na nás křikl!«
»Přestaň, Tome! To je strašlivé.«
»Ovšem že, Frantíku. Mně také není ani dost málo volno.«
»Poslechni, Tome, pojďme odtud a začněme někde jinde.«
»Dobrá; pochodíme myslím lépe.«
»Ale kde?«
Tom chvilku uvažoval, pak pravil:
»V domě navštěvovaném duchy. Ano tam.«
»I k ďasu! Nemám rád domy navštěvované duchy, Tome. Duchové jsou daleko horší než umrlci. Umrlí snad na člověka volají, za to se však k člověku tak nepozorovaně v rubáši nepřikradou a nepodívají se člověku tak náhle přes rameno a neskřípou tolik zuby jako duchové. Něco takového bych nevydržel, Tome, a myslím, že nikdo.«
»Ovšem; však duchové, Frantíku, nevycházejí leč v noci — budeme tedy moci ve dne bez překážky kopati.«
»Inu, máš pravdu. Víš však sám zajisté nejlépe, že lidé i ve dne se tomuto domu vyhýbají.«
