»Ó jo,« vece Frantík. »Bylo to právě tenkrát, když jsem prohrál čtyrák — ne, bylo to den před tím!«
»Však jsem to povídal,« pravil Tom. »Frantík se na to pamatuje.«
»Celý den bych mohl takhle kouřit,« vece Pepík. »Je mi zcela dobře.«
»Mně taky,« pravil Tom. »Já bych moh’ taky celý den kouřit, za to ti ale ručím, že by to Míra Thatcherů nedokázal.«
»Co pak Míra Thatcherů! Ten by zvracel po dvou bafech. Ať to jenom zkusí, uvidí!«
»To se ví, a co, Jeník Millerů — rád bych viděl Jeníka Millera s fajfkou!«
»A což teprve já!« pravil Pepík. »Za to ti ručím, že by to za nic na světě nedokázal. Jediný malý baf, — a byl by na hromadě.«
»To se ví, Pepíku! Poslechni — kdyby nás tak teď hoši viděli.«
»No, to si myslím.«
»Poslyšte, hoši, nikomu se o tomhle kouření nezmiňujte, a až budeme jednou všichni s nimi pospolu, půjdu, Pepíku, k tobě a řeknu: ‚Pepíku, nemáš fajfku? Rád bych si zakouřil!‘ A ty zcela ledabyle, jako by to nic nebylo, odpovíš: ‚Mám. Mám svou starou fajfku, a pak ještě jednu, ale nemám dobrý tabák,‘ Na to řeknu já: »To nic nedělá, jen když je dost silný.« Potom vytáhneš fajfky, klidně si zapálíme a to budou hoši koukat!«
