břehu vhodné místo a vhodili do řeky vlasce; nečekali dlouho na kořist. Než se Pepík nadál, vra celi se hoši s několika pěknými candáty, dvěma okouny a malou bělicí — zásoba tato byla by stačila pro celou rodinu. I usmažili ryby se slaninou a byli překvapení; nikdy před tím nechutnala jim žádná ryba tak znamenitě. Nevěděli, že čím dříve se čerstvě chycená ryba usmaží, tím je lepší; a zapomněli, že spánek ve volné přírodě, hojné pohyby, koupání a notná dávka hladu také něco vydá.
Po snídaní si lehli do stínu, při čemž si Frantík zakouřil a potom se pustili lesem na výzkumy. Kráčeli vesele ku předu, přes trouchnivějící kmeny, hustými křovinami, a mezi velebnými vládci lesů, od korun až k zemi ovinutými skvostnými věnci révy. Chvílemi přišli také na útulná místečka zarostlá trávníkem a zdobená kvítím.
Na své cestě shlédli mnoho věcí, z nichž se potěšili, a nic, co by je polekalo. Přesvědčili se, že ostrov obnáší asi tři míle zdélí a čtvrt míle zšíří, a že na místě, kde je břeh nejbližší, jest ostrov od pevniny oddělen toliko úzkým průplavem as dvě stě kroků širokým.
Každou hodinu se koupali i vrátili se tudíž teprve pozdě odpoledne do svého ležení. Poněvadž byli příliš hladovi, nepřestali na rybách, nýbrž pustili se do vzácné, studené kýty a pak si lehli do stínu, by si vespolek pohovořili. Rozmluva jejich
