»Zajisté! Najdete-li takovou cestu, jistě vás pochválím.«
»Snad jsem ji už našel«
»Tedy nám ji rychle povězte. Učiním, co bude možno!«
»Snad vás ani obtěžovati nebudeme. Poradím se prve s Vinnetouem.«
Rozmlouval chvíli s náčelníkem a sice řečí apačskou, jíž ostatn nerozuměli; potom obrátiv se opět k Davyovi, pravil:
»Vinnetou a já sami pokusíme se o osvobození zajatých. Vy zde zůstanete klidně ležeti a nepodniknete pranic, kdybychom nevrátili se ani za dvě hodiny. Teprv až uslyšíte cvrčka třikráte cvrkati, pomůžete nám.«
»Jakým způsobem:«
»Rychle a tiše přiblížíte se ke stanu nejbližšímu. Já a Vinnetou sami se tam doplížíme, a bude-li nám třeba vaší pomoci, dáme vám ujednané již znamení.«
»Vy umíte napodobovati cvrkání?«
»Ovšem! Jest vůbec s výhodou, naučil-li se lovec hlasům rozličných zvířat. Třeba však, aby byla to zvířata, která ozývají se v tu dobu, kdy užiti chceme napodobeného hlasu jejich. Cvrček ozývá se — jak známo — i v noci, a nebude tudíž Šošonum nápadné, až jej uslyší.«
»Ale jak jen toho dovedete?«
»Velmi jednoduše, jen se stéblem. Sepnu ruce tak, aby palce ležely vedle sebe, a mezi ně vtisknu a napnu stéblo. Mezi oběma dolejšími články palců zůstane uzounká skulinka, v níž stéblo chvěti se může. Tím způsobem udělám si zvláštní druh nástrojů jazýčkových. Přitisknuvše ústa těsně k palcům, foukneme potom krátce a vydatně frr, frr, frr na stéblo, čímž vyloudíme zvuky, jež nápadně podobají se cvrkání.Rozumí se, že k tomu třeba je dlouhého cviku.«
Tu však přerušil ho Vinnetou, řka:
»Můj bílý bratr vysvětlí mastru Davyovi věc tu později důkladně, dnes nemáme k tomu času. Začněme!«
»Dobrá!«
»Vezmeme s sebou také svá znamení?« otázal se Shatterhand.
»Ano; nechť zvědí Šošonové, kdo je navštívil.«
V západních končinách amerických mívají znamenití mužové svá zvláštní znamení, dle kterých se poznávají. Mnohý Indián vyřízne znamení své do ucha, do tváři, na čelo nebo do ruky toho, jejž usmrtil.
