Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/66

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

A jeli proti stopě koňské, stále zřetelně viditelné. Asi za půl hodiny přestala půda písečnatá, a jezdci ocitli se na cestě tvrdší. Podle ní rostla tráva a rozličné křoviny, nedaleko vypínalo se pohoří. Bylo pokryto na úpatí ojedinělými stromy, výše pak hustším lesem. I tam znáti bylo stopu. Později zase pokryta byla cesta drobným štěrkem, a v tom ztratila se stopa úplně.

»Tuť rozřešení,« bručel Frank.

»Nepochopitelné,« doložil Jemmy. »Kůň slétl se vzduchu a opět v něm zmizel. Či byl to snad přece ‚duch prérie?‘ Přál bych si jej viděti a poznati, jak vyhlíží.«

»Přání tomu lze vyhověti; podívejte se, pánové, na něj!«

Slova ta ozvala se ze křoví, u něhož byli jezdci se zastavili. Oba vykřikli zděšením. Ten, jenž prve byl mluvil, vystoupil ze křoví, dosud ho zakrývajícího.

Nebyl postavy ani vysoké, ani tuze zavalité. Tmavý plnovous vroubil osmahlý obličej jeho. Na hlavě měl široký plstěný klobouk, za jehož šňůrou zastrčeny byly kolkol špičky uší medvěda hnědého, vysoké boty sáhaly až přes kolena, trup zahalen byl v krátký kabátec. Za pasem vězely dva revolvery a tesák; také visely na něm dva páry podkov a čtyři okrouhlé, podivné věci; byly upleteny ze slámy a sítí a opatřeny řemením a přezkami. Od levého ramene ku pravému boku splývalo lasso, a na hedvábné, okolo krku ovinuté šňůře visela indiánská dýmka smírná. V pravici držel muž ten krátkou pušku a v levé ruce — doutník, na němž právě pohodlně si pochutnával.

Pravý západozemec nedbá mnoho o zevnějšek; čím šaty jeho špatnější, tím více lovec již prodělal. Pohrdá velkopansky každým, kdo zevnějšku svého je dbalý. Nejvíce protiví se mu vyčištěná puška. Dle jeho domněnky nemá obyvatel prérie času, aby zdržoval se takovými hloupostmi.

Ale na neznámém muži vše se jen lesklo, jakoby právě byl přijel ze St. Louisu. Ručnice jeho blyštěla se, jakoby před hodinou byla opustila krám puškařův. V podobném stavu byl všechen oblek cizincův.

Naši známí patřili překvapeně na něho a zapomněli i na odpověď.

»Nuže,« doložil neznámý usměvavě, »myslím, že chcete viděti ‚ducha prérie?‘ Míníte-li toho, po jehož stopě jste jeli, tedy stojí před vámi.«