»Nechte jí ležeti! Dotknete-li se jí, spustím. Kdo dříve stiskne, má pravdu, je vítězem. Toť zákon v prériích platný.«
Soudruzi Foxovi byli tak neopatrnými, že za příchodu obou jezdců nechali zbraní svých ležeti v trávě. Teď neodvážili se sáhnouti po nich.
»Hleďme, hleďme!« vece Fox. »Vyť se tváříte, jako byste nás chtěli všecky polknouti!«
»Ani nám nenapadá! Váš zevnějšek není dosti vábný. Nechceme od vás ničeho věděti, než co udělal vám tento Indián!«
»Je vám po tom něco?«
»Ovšem! Dopustíte-li se bez příčiny na něm násilí, budou všichni běloši v nebezpečenství, že stihne je pomsta přátel jeho. Nuže, proč jste ho zajali ?«
»Že se nám líbilo. Je rudý padouch; toť dostatečná příčina. Jiné odpovědi se vám nedostane. Nejste našimi soudci, a my nejsme chlapci, abychom se vám zpovídali.«
»Taková odpověď úplně nám stačí. Víme teď že muž ten nedal vám k nepřátelství podnětu. Je sice zbytečno, ale přece zeptám se ho sám.«
»Jeho se ptáti:« potupně smál se Fox, a soudruzi jeho mu přizvukovali. »Nerozumí pranic anglicky, neodpověděl nám ani slovem.«
»Spoutaný Indián neodpovídá svým nepřátelům. Snad zacházeli jste s ním tak, že neodpověděl by vám ani tehdy, kdybyste i pout ho zbavili.«
»Výprasku se mu ovšem dostalo.«
»Výprasku?« divil se Jemmy. »Zbláznili jste se? Nevíte-liž, že výprask jest pro Indiána největší urážkou, již smířiti lze jen krví?«
»Ať si pro ni přijde; jsem však zvědav, jak to učiní.«
»Jakmile bude na svobodě, ukáže vám to.«
»Svobody nedostane se mu nikdy.«
»Chcete jej usmrtiti?«
»Jak s ním naložíme, po tom vám pranic není, rozumíte! Rudocha sluší ničiti všude. Teď znáte naše rozhodnutí. Než-li odejdete, promluvte si s ním, libo-li vám. Nerozumí vám, a vy nevypadáte jako professoři indiánských jazykův. Jsem zvědav na vaši rozmluvu.«
Jemmy, pokrčiv pohrdlivě rameny, obrátil se k zajatci.
Ten ležel nepohnutě a nedal ani nepatrným pohledem znáti, že by rozuměl jejich hovoru. Byl ještě mlád, asi osmnáct let, jak soudil Jemmy. Měl temné dlouhé vlasy; z účesu nebylo lze udati, ku kterému
