patrně, že necítí se více na, zemi jistým, Zdá se, jakoby všechna krajina na mnoho, kilometrů propadnouti chtěla se v nejbližších okamžicích anebo jako veliký, oheň chrlící jícen vyzdvihnouti se vysoko nad hory Skalisté, což v obou případech stejně nepříjemné bylo by pro toho, kdo spolu byl by vymrštěn do výše, nebo do bezedné propadl by se hloubi.
Tam, kde řeka Yellovstonská vytéká z jezera, a břeh její jihozápadně vine se k ústí Mostové řeky, hořelo několik ohňův. Zapálili je, protože byla tma, nikoli však aby sloužily při připravování večeře. V ohledu tom přelaskavá příroda hojnou měla o cestovatele péči.
Nachytavše si ve studené vodě jezerní velikých pstruhův, uvařili je po té v horké vodě, jež několik jen kroků dále ze země se řinula, Smržovecký Němeček nemálo honosil se ještě tím, že zastřelil odpoledne divokou ovci. Nasytili se tedy nejprve masem skopovým a potom teprve pochutnali si na úhořích.
Společnosť přibyla sem, jak Old Shatterhand předpověděl, přes řeku Pelikání a Yellovstonskou, a chtěla zítra ráno překročiti Mostovou řeku a zaměřiti potom přímo na západ k řece Ohnivých děr. Tam vyrážel ze země gejzer, jemuž Indiáni Pekelná Huba říkali; i blízko něho byly hroby náčelníkův, cíl dlouhé jejich jízdy.
Cesta uběhla rychleji, nežli před tím se nadáli. Ačkoli cíl výpravy jejich byl již nedaleko, scházely celé ještě tři dni do úplňku, a Old Shatterhand byl přesvědčen, že Sioux-Ogallallové dosud tam býti nemohou. Průběhem rozmluvy podotekl:
»Dosáhli sotva Bottelerovy cesty, jsme tedy jisti před nimi. Nechte jen ohně hořeti, až vyjde měsíc. Jiných bytostí lidských kromě Siouxův není nám očekávati. Nebojme se tudíž ničeho!«
»A jak daleko je od Bottelerovy cesty až sem, pane?« otázal se Martin Francis.
»Chtěl byste tam snad jeti, mladý příteli?«
Martin nepozoroval pohledu, který na něho upřel Old Shatterhand, odpověděl však přece rozpačitě:
»Zajímá mne ovšem, protože po ní pojede můj otec. Slyšel jsem, že prý je velmi nebezpečna.«
»Nemyslím ani. Ovšem vyhnouti jest se gejzerům a takovým místům, na kterých kůra zemská tak je tenká, že prolomila by se při šlápnutí na ni. Od Bottelerovy cesty jede se údolím vzhůru, podle vy-
