na místě, jež stříci bude jeden Šošon a jeden Upsároka. Teď zapálím dýmku smírnou. Bude dnes dýmkou, přísežnou, a po obláčcích jejích nechť vznesou se duše přemožených do věčných lovišť, aby tam později jako otroci sloužily duším vítězův!«
»Hau, hau !« zaznělo kolem na znamení souhlasu.
Old Shatterhand zapálil tabák. Potom vyfoukl dým k nebi, k zemi a ke čtyřem stranám světovým a podal dýmku vůdci Upsárokův. Týž učiniv jako prve Old Shatterhand, prohlásil úmluvu za potvrzenou a spečetěnou. Ostatní účastnili se přísahy tím způsobem, že každý dýmku do úst vzal a jednou jen dým vyfoukl. Dýmka byla potom na odlehlém místě zastrčena špičkou do země, a vedle ní složeny zbraně.«
Upsároka, vítězstvím jist, přistoupil ke stromu a odvrhl svrchní šat, řka:
»Můžeme již začíti. Dříve než slunce o šířku hřbetu nože k západu postoupí, viseti bude skalp bílého psa na mém opasku!«
Teprve nyní ukázalo se, jak obrovská asi je síla tohoto muže. Svaly jeho byly jako medvědí. Právě proto bylo s podivením, co se teď stalo. Martin Francis, mladý syn lovce medvědův, přiskočil totiž a zlostně vzkřikl:
»Běloši jsou to, již darovali vám život, a přece nazýváš je psy! Nejsi hoden, aby bojoval s tebou lovec zkušený. Nuže, zde stojí mladý bílý pes, který nebojí se vyceniti zuby své na tebe, ačkoli jsi nejsilnějším mužem svého kmene. Dříve než postoupí slunce, jak prve jsi řekl, rozervána bude ode psa kůže vychloubavého Medvěda!«
Líce jeho se zruměnilo, oči jen hořely. Odhodil kazajku.
»Uf, uf!« divili se vůkol.
Byl nejmladší všech přítomných. Proto byl dojem, jejž smělé vystoupení jeho vyvolalo, neobyčejný.
»Je hrdina!« uklouzlo i obrovskému Upsárokovi.
»Výborně,« vece Old Shatterhand. »Nezapomenu vám toho, můj milý příteli! Ale víte, že já to jsem, jenž byl vyzván, a proto prosím, aby mně bylo ponecháno dokázati, že bílý pes nebojí se ani Silného Medvěda!«
»Avšak on není hoden, aby bojoval s ním muž jako vy,« namítal Martin. »A domníváte-li se, že báti jest se mi tohoto velikána, tož pomněte, že rukou mojí zahynul již mnohý grizzly!«
