neutekl hned, ač nebezpečí bylo veliké; setrval ještě několik okamžiků za stanem, znova pozvedl plachtu a ve způsobě kříže zastrčil tam do země větvičky, jež prve si byl uřízl. Potom teprve popadl náčelníka a rychle se vzdálil.
Šošonové seděli prve blízko ohně a dlouho hleděli do něho. Když pak povstali a po tmě pátrali po nepříteli, neviděli — jak správně předvídal Old Shatterhand — dlouho praničeho. Teprve později, když oči jejich zvykly tmě, rozeznávali předměty kolem sebe. Zatím však smělí lovci dávno již byli zmizeli z jejich dohledu a dorazili k ostatním soudruhům.
Apačovi bylo nemožné, aby Šošonovi rukou ústa docela zacpal. Nepodařilo se sice zajatci volati o pomoc, přece však sténal tak hlasitě, že musil se Apač na chvíli zastaviti, aby mu rukou hrdlo stiskl.
»Prach a broky, koho to přinášíte,« otázal se dlouhý Davy, když oba odvážlivci zajatce na zem byli položili.
»Rukojmí,« odvětil Old Shatterhand, »zacpěte jim rychle ústa a náčelníka spoutejte.«
»Náčelníka? Žertujete, pane?«
»Nikoli, on jest!«
»Nebesa! Jak znamenitá to kořisť! O tom vypravovati bude se dlouho. Černého Jelena unésti z vlastního jeho tábora! Toho dokáží právě jen Old Shatterhand s Vinnetouem.«
»Nechme zbytečných řečí! Musíme odtud nahoru ke svým koňům.«
»Můj bratr nemusí spěchati,« děl Apač. »Zde vidíme lépe než tam nahoře, co Šošonové dělají.«
»Ano, Vinnetou má pravdu!« souhlasil Old Shatterhand. »Šošonům nenapadne, aby nás pronásledovali, ježto nevědí, kdo jsme, jak silný je nepřítel, a ve kterém směru Černý Jelen byl unesen. Přestanou tudíž na hájení svého tábora. Teprve za svítání mohou něco podniknouti.«
»Vinnetou pošle jim výstrahu, která nadobro zažene jim chuť, aby opustili svůj tábor.«
Apač vzal revolver a přidržel jej blízko země. Shatterhand věděl hned, co zamýšlí.
»Zadrž!« pravil. »Nesmejí viděti světla, aby nevěděli, kde stojíme. Doufám, že rána dá takovou ozvěnu, která je úplně zmate. Dejte sem kazajky a kabáty!«
Dlouhý Davy sundal proslulý svůj plášť kaučukový, také ostatní
