svého Hormsa, přijav jej na lodici, kterou řídil sv. Jan Nepomucký. Nato octli se všickni pod pražským mostem, kormidelník sv. Jan vystoupil z vody na most a tisíce světel zářilo okolo něho. Hmoždíře na Střeleckém ostrově houkaly a překrásné rachejtle vyletovaly do výše. Konečně objevil se ohromný ohnivý strom, maje v koruně své skvoucí jméno sv. Jana a vypouštěje ze sebe s ohromným rachotem na sta pestrých hvězdiček.
Probudiv se, spatřil, ano slunéčko na straně severovýchodní již vyšlo a jej svými rudými paprsky ozařuje. Nedivil se tomu, věda, že na tomto stupni severní šířky v tu dobu noc velmi se krátí. Zároveň ozvalo se nedaleko něho hrozné řvaní. Uchopiv svou tyč, vyskočil, chtěje se brániti medvědu. Ale tu shledal, že řev přichází od tuleňů, kteří na břeh vylezše, tam se vyhřívají.
Což aby jich několik zabil? Již včera si myslil, že učiní lov na tuleně, kdyby mu zde déle bylo prodlévati. Mohlť z kůže jejich udělati si letní stan a zimní oděv, maso usušiti a na zimu uschovati, tuk pak vyškvařiti a v zimě ke svícení užiti.
Vskočil mezi poděšená zvířata a jal se je zabíjeti, zasazuje jim tyčí rány do čenichu. Podařilo se mu zabiti jich šest, ostatní uprchli do moře.
