Všude bylo plno naplaveného dříví a množství věcí, jež vlny mořské na břeh byly vyvrhly, avšak po lidech nebylo nikde ani stopy.
Nyní pustil se dále do vnitř ostrova, ozbrojiv se silnou tyčí, kterouž byl nalezl mezi naplaveným dřívím. Vstoupal neustále, až dostihl výšiny, s níž měl volný rozhled. Odtud díval se kolem sebe. Však co spatřil? K jihu, západu i severu prostíral se neveliký ostrov, z větší části pokrytý posud sněhem, a kolem něho, kam až oko dohledlo, šířilo se nesmírné moře, na němž nikde nebylo ani plachty.
Nemohl tedy doufati, že brzy bude osvobozen z osamělého ostrova. Snad bude mu tráviti tady neděle, než nějakou loď spatří a ji na sebe upozorní.
Putoval dále po planině, kteráž pokryta byla skalními balvány. Asi po dvou hodinách došel k východní stráni vyvýšeniny, i spatřil odtud moře a za ním vysoké břehy, které daleko široko se prostíraly.
„Buď Bohu chvála!“ zvolal radostně. „Zajisté jest to pevnina americká, na kterouž budu moci se dostati po nějakém voru, jejž si urobim z naplaveného dříví, neobjeví-li se mi tu brzy nějaká loď. A když budu jednou na pevnině, dříve nebo později dojdu do nějaké osady indianské nebo do tvrze společnosti ke kupování kožešin.“
