Za krátko hrabě Sandorf měl se za úplně ztracena. Tělo Štěpána Bathoryho vymknulo se mu náhle a uniklo mu úplně. Posledním úsilím snažil se opět se ho chopiti… Leč nenalezl ho a ponořil se vysílen sám ke dnu.
V okamžiku tom prudký náraz do ramene probudil jej opět ku vědomí. Hmátl maně rukou ve směru tom a prsty jeho, sevřevše se, chopily se kořenů, kteréž do vody splývaly.
Byly to kořeny stromu jakéhosi, unášeného proudem. Matyáš Sandorf chytil se křečovitě kmene toho a dostal se opět na povrch. Poté, třímaje jednou rukou kmen, hledal rukou druhou svého druha, ve vlnách zmizelého.
Několik okamžiků na to byl Štěpán Bathory přítelem svým za rameno zachycen a vytažen na kmen, na němž nyní i Matyáš Sandorf místo zaujal.
Oba unikli nyní zatím nebezpečí že utonou, avšak osud jich spojen byl s osudem tohoto kmene: byli vydáni rozmarům dravého proudu podzemního.
Hrabě Sandorf vysílen namáháním, pozbyl na okamžik opět vědomí. Jakmile ho opět nabyl, bylo první jeho myšlenkou, pečovati o to, aby se Štěpán Bathory s kmene nesvezl.
Z opatrnosti zaujal místo za ním, aby jej lépe držeti mohl. Poté zrakem svým bedlivě zíral vpřed. Pro případ, že by zásvit denního světla vnikl do jeskyně, mohl jej ihned pozorovati. Nic však nenasvědčovalo tomu, že se nalézají na blízku východu ze záhadného podzemního tohoto průplavu.
Situace uprchlíků se nyní poněkud zlepšila. Kmen byl as dvanáct stop dlouhý a kořeny jeho, opírajíce se o vodu, bránily, by se náhle nepřevrátil. Stálost polohy jeho přes četné překážky v proudu zdála se proto zabezpečenou. Co rychlosti se týče, nebyla zajisté menší tří mil za hodinu a rovnala se rychlosti proudu, jenž jej unášel.
Hrabě Matyáš Sandorf nabyl nyní opět chladnokrevnosti. Snažil se předem probudí ti k životu svého druha, jehož hlava spočívala na jeho kolenou. Shledal, že srdce jeho ještě bije, že však sotva dýchá.
Naklonil se proto k ústům jeho, aby do plic jeho vniknouti mohl opět proud vzduchu. Snad tato ztrnulost nezničila dosud úplně činnost jeho organismu.
A skutečně Štěpán Bathory za nedlouho lehce se zachvěl. Mocnější oddychování otevřelo ústa jeho.
Konečně i několik slov splynulo se rtů jeho:
