po celé zemi. Vnitřní situace jest velice nejistá. Obchody váznou. Několik úpadků velikých závodů a domů otřáslo úvěrem veřejným a jiných dlužno se obávati…“
„Avšak dům váš jest solidním, pane Toronthale,“ pravil hrabě Sandorf, „a vím, že dotkly se ho jen málo následky těchto úpadků.“
„Ó, zcela málo,“ odpověděl Silas Toronthals největším klidem. „Doprava na Jaderském moři zajišťuje nám celou řadu obchodů zámořských, kterýchž se domům vídeňským a pešťským nedostává. Krise dotkla se nás proto jen velmi málo. Netřeba nás tedy litovati, pane hrabě, neboť my sami nemáme příčiny ke steskům.“
„Musím vám jen blahopřáti, pane Toronthale,“ pravil hrabě Sandorf. „Ostatně nemluvilo se při této krisi též o vnitřních zápletkách?“
Ač hrabě Sandorf pronesl tuto otázku tak lhostejně, jako by nepřikládal jí důležitosti, všiml si jí Silas Toronthal přece velmi pozorně. Snad souviselo s ní, co Sarkany mu sdělil?
„Neslyšel jsem ničeho takového, ano, neslyšel jsem ani, že by rakouská vláda měla v příčině té nějaké obavy. Soudíte snad vy, pane hrabě, že nějaká událost v brzku…?“
„Nikoli,“ odvětil hrabě Matyáš Sandorf, „avšak ve vyšších kruzích finančních bývají často zpraveni již předem o událostech, o kterých se veřejnost teprve později dovídá. Protož pronesl jsem otázku tu, ponechávaje zcela libosti vaší, hodláte-li k ní odpověděti — čili nic.“
„Neslyšel jsem skutečně ničeho podobného,“ odtušil Silas Toronthal, „ostatně před klientem takým, jakým vy jste, pane hrabě, neměl bych ni práva, býti ve věci té mlčelivým, neboť by tím zájmy vaše mohly trpěti.“
„Děkuji vám, pane Toronthale,“ odvětil hrabě Sandorf. „Soudím ostatně jako vy, že uvnitř říše i za hranicemi jejími netřeba se ničeho obávati. Opustím sám brzy Terst a vrátím se do Sedmihradska, kam mne naléhavé záležitosti volají.“
„Ach! hodláte odcestovati, pane hrabě?“ tázal se živě Silas Toronthal.
„Ano — za čtrnáct dní — nejdéle…“
„A vrátíte se bezpochyby opět do Terstu?“
„Pochybuji,“ odvětil Matyáš Sandorf. „Avšak nežli odjedu, urovnal bych rád ještě veškeré účty zámku Artenackého, kteréž jsou u velikém nepořádku. Obdržel jsem od svého intendanta veliký počet účtů, nájemných listin, příjmů z lesu atd., kteréž sám nebudu již moci prohlédnouti, ni zanésti. Mohl byste mi snad laskavě
