Doktor Antekirtt, Petr Bathory a Ludvík Ferrato, ohlušeni z počátku divým pokřikem, kterýž se všech stran se ozýval, byli oslepeni pak i tisíci světly a plameny, jež zazářily na všech stranách planiny.
V okamžiku, kdy rána zazněla, zabýval se lid tento ještě večeří. Zde pečen byl skopec nebo připravováno kuře s rýží pro ty, kdož byli Turky a chtěli se jimi znáti, tam v oleji vařeno maso pro Araby poněkud zámožné; jinde prostá „bazina“, jakási to kaše ječmenná, promísená olejem a určená pro ubožáky, v jichž kapsách bylo více penízků měděných, nežli zlatých; konečně všude i v nadbytku nápoj ze šťávy datlovníků připravený, „lagby“ zvaný a nanejvýš opojný.
Několik minut po ráně z děla muži, ženy, děti, Turci, Arabové a černochové byli již takřka jako všech smyslů zbaveni. Nástroje divokého tohoto orkestru musely míti zvučnost neobyčejně velikou, aby mohly býti slyšeny při tomto pokřiku a této vřavě davů.
Tu a tam projížděli se cvalem jezdci, vystřelujíce dlouhé své pušky a bambitky, kdežto umělé ohňostroje vybuchovaly a vysílaly do vzduchu své plameny a paprsky. Všude křik, jásot a vřava nevylíčitelná.
Zde při světle pochodní, při úderech bubínku a za jednotvárného zpěvu jakýsi černoch, pitvorně oděný a maje tvář skrytu pod příšernou maskou, pobízel k tanci as třicet tmavých svých soudruhů, skákajících uprostřed kroužku černošek, zpěvem tím unesených a rukama tleskajících.
Tam opět divocí Aissassuové v nejvyšším zanícení náboženském a jsouce opojeni, majíce rety pěnou pokryté, oči z důlků téměř vyvalené a drtíce v zubech kusy dřeva, rozdírali si kůži a prováděli nebezpečné kousky s řeřavým uhlím a ovíjeli se hady, kteříž kousali je do retů a tváří, a jimž spláceli měrou stejnou, zarývajíce zuby do jejich ocasů.
Za chvíli však valil se lid již s neobyčejným chvatem k domu Sidi-Hazamovu, jakoby nové jakési divadlo jej tam lákalo.
Dleli tam dva muži, jeden obrovský, druhý malý a drobný, — dva to akrobati, jejichž výkony, svědčící o síle a obratnosti, budily u zástupů, seřaděných kol nich do čtverhranu, nejhlučnější pochvalu, jakáž kdy vyjiti může z úst Tripoliťanů.
Byl to Pointe Pescade a Kap Matifu!
Zvolili za místo pro své výkony a umělecké kousky prostoru, vzdálenou toliko několik kroků od domu Sidi-Hazama. Oba při příležitosti této vrátili se k bývalému svému umění. Ozdobivše arabský
