Celkem bylo jisto jen, že Sarkany neměl za radno odplouti s některým parníkem, kteréž staví v Tangeru, a rovněž že nepoužil železnice, jejíž konečným bodem jest nádraží Oranské.
Připojil se tudíž k některé karavaně, jež opustila Tetuan, aby se odebrala … Kam? … Byla cílem její některá oasa v poušti, nebo směřoval Sarkany ještě dále, do území polodivokých kmenů a národů, kdež by mu Sava musela býti úplně po vůli?
Jak to zvěděti? Na cestách severoafrických lze právě tak nesnadno najíti stopy celé karavany, jako jednotlivého cestujícího!
Doktor Antekirtt naléhal tudíž opětně na starou židovku. Pravil, že dostal důležité zprávy, jež by zajímaly Sarkanya a jež týkaly se právě tohoto domu, jehož se hodlal zbaviti.
Avšak cokoli činil, nemohl od stařeny obdržeti žádných zpráv dalších. Bylo zřejmo, že stařena tato skutečně neví nic o novém útulku, do něhož Sarkany se uchýlil, by urychlil rozřešení dramatu.
Doktor Antekirtt, Petr Bathory a Ludvík Ferrato přáli si tudíž prohlédnouti aspoň celý dům zařízený po způsobu arabském, jehož jednotlivé komnaty měly okna do pravoúhlého nádvoří, kol něhož vedla galerie.
Celá společnost ocitla se konečně i v komnatě, v níž Sava bydlila a jež v pravdě podobala se kobce žalářní. Kolik hodin trapných ubohá dívka strávila zde, jsouc vydána myšlenkám zoufalým a nemohouc odnikud pomoci očekávati!
Doktor Antekirtt a Petr Bathory rozhlíželi se po této jizbě, aniž slova pronesli, hledali však zraky nejmenší známku, jež by mohla uvésti je na stopu, po níž pátrali.
Náhle doktor Antekirtt přistoupil k měděnému stojanu, v koutě stojícímu, jenž na vrcholu svém nesl svícen. Pod stojanem tímto pohozeno bylo několik zbytků papíru, plamenem zničeného, nikoli však úplně spáleného. Psala snad Sava někomu? Byvši pak překvapena náhlým, nuceným odjezdem, odhodlala se spáliti lístek ten, dříve než by Tetuan opustila? Anebo snad — což bylo možno — lístek ten, nalezený u Savy, byl zničen Sarkanym anebo Namirou?
Petr stíhal zraky doktora Antekirtta, jenž se shýbl u stojanu. Co tam viděl?
Na oněch zbytcích papíru, kteréž fouknutí mohlo v popel změniti, jevilo se několik černých tahů, zbytků to písmen, mezi nimiž na neštěstí neúplná slova: „Mad … Bath …“
Pokusila se snad Sava, nevědouc, že paní Bathoryová zmizela z Dubrovníka, psáti jí jakožto jediné, jejíž pomoci dovolávati se mohla?
