lostiva. Jediné slovo může mu velice škoditi. Sarkany mohl však mnohé slovo pověděti a proto musil s ním Toronthal účtovati.
A Silas Toronthal proto platil. Sarkany stál jej mnoho peněz, kteréž záhy byly lehkomyslně promrhány zvláště v různých hernách — s bezstarostností vlastní jen dobrodruhům nedbajícím o budoucnost. Sarkany, když se byl dostal až do Terstu, stal se tak drzým a činil stále větší požadavky, až konečně bankéře omrzel, a týž mu veškerý další úvěr odepřel. Sarkany hrozil. Silas Toronthal zůstal vytrvalým. A sice právem, neboť Sarkany musil konečně doznati sám sobě, že nemaje přímých důkazů, jest odzbrojen.
A to právě bylo příčinou, že Sarkany a ctihodný jeho druh již po nějakou dobu byli v peněžních nesnázích a že neměli ani tolik, aby mohli město opustiti a štěstí své jinde hledati. Pravili jsme však již, že Silas Toronthal poskytl jim přece znovu ještě podpory, aby jich konečně zbavil. Obnosem tímto měli zaplatiti si cestu z Terstu do Sicilie, kdež Zirone náležel k jisté společnosti pochybné pověsti, jež všemožným způsobem „vykořistovala“ východní a střední kraje sicilské. Bankéř doufal proto, že nikdy již nespatří svého tripolského „prostředníka“, ano že nikdy již o něm ani neuslyší. Klamal se však v tom, jako ve mnohém jiném.
Bylo to večer 18. května, kdy oněch 200 zlatých, poslaných Silasem Toronthlaem, i lístek zásilku tu provázející, odevzdáno bylo v hostinci, v němž bydlili oba dobrodruzi.
Šest dní na to, tudíž 24. téhož měsíce, objevil se Sarkany náhle v bankovním závodě, přeje si mluviti se Silasem Toronthalem a naléhaje tak úsilovně na splnění přání svého, že mu konečně bylo vyhověno.
Bankéř byl ve své pracovně a Sarkany, byv do ní uveden, uzavřel ihned za sebou dveře.
„Vy ještě zde?“!zvolal hněvivě Silas Toronthal. „Co chcete ještě? Poslal jsem vám — a sice naposled — dost peněz, aby vám stačily pro odjezd z Terstu! Nedostanete již ode mne ani haléře, nechť mluvíte neb činíte cokoli. Proč jste neodejel? Vězte, že učiním opatření, abych byl příště chráněn před vaším vydíráním. Co zde chcete?“
Sarkany klidně snesl tento vášnivý výbuch bankéřův, jsa naň připraven. Chování jeho nebylo ostatně již drzým a vyzývavým jako dříve, když do domu bankéřova docházel. Dovedl se nejen dokonale ovládati, nýbrž byl i velice vážným. Přitáhl si sedátko k bankéři, aniž tímto byl vyzván, aby usedl, a pak očekával, až
