Bylť vystoupil na skálu nad propastí takřka visící, pod níž v hloubce několika set stop příboj mořský o skalní stěnu se rozbíjel.
Co chtěl Toronthal činiti?
Prolétla myšlenka na sebevraždu mozkem jeho, chtěl ukončiti bídný život svůj a vrhnouti se do propasti?
„Tisíc ďáblů!“ zvolal Pointe Pescade.
„Je třeba dostati ho živého! … Chop se ho, Kape, a nepouštěj ho!“
Oba neučinili však ani dvacet kroků, když spatřili, jak v pravo od stezky objevil se člověk, jenž na svahu prodíral se křovisky a a stromovím a chtěl, jak zřejmo bylo, vydrápati se nepozorovaně na skálu, na níž stál Silas Toronthal. Byl to Sarkany!
„Proklatě!“ zvolal Pointe Pescade. „Chce zajisté soudruhu svému zasaditi ránu poslední a odeslati jej na onen svět! … Kape Matifu, chop se jednoho, o druhého se postarám já!“
Sarkany však se zastavil …
Spatřil též oba muže a obával se, že by mohl býti poznán.
Pronesl polohlasně kletbu jakousi a obrátiv se na to rychle v pravo, zmizel v křovinách, dříve nežli ho Pointe Pescade mohl dostihnouti.
Okamžik na to, právě když Silas Toronthal chtěl se vrhnouti do propasti, chopil se ho Kap Matifu ze zadu a strhl ho zpět na cestu.
„Nechte mne!“ volal bankéř rozčileně. „Nechte mne!“
„Měl bych vás nechati, byste učinil chybný krok, pane Toronthale?“ odvětil Pointe Pescade. „Nikdy! Život váš jest mi příliš drahý!“
Důvtipný mužík nebyl přichystán na tuto událost, kterouž doktor Antekirtt, když mu rozkazy udílel, nemohl předvídati. Prchl-li však Sarkany na dobro, byl aspoň Silas Toronthal zajat, a jednalo se již jen o to, aby byl dopraven na ostrov Antekirttu, kdež by byl přijat se vší ctí, na niž měl právo a nároky.
„Chceš se postarat o to, aby pán tento byl dopraven na místo určené, na naše útraty?“ tázal se Pointe Pescade druha svého, Kapa Matifua.
„Rád tak učiním!“
Silas Toronthal neměl již téměř ani vědomí o tom, co se s ním děje a protož nekladl též odporu sebe slabšího.
Pointe Pescade dal se dosti příkrou stezkou, jež vedla od vrcholku podél propasti ku břehu mořskému, a Kap Matifu ná-
