písmen v pořadí takovém, v jakém se čísti mají, kdežto ostatní zůstávají zatím zakryta.
„Mřížek“ těchto užívá se ode dávna, nejnověji však byly velice zdokonaleny plukovníkem Fleissnerem a platí dosud za nejbezpečnější a nejjistější prostředek, jakým lze nerozřešitelné písmeno poříditi. Veškeré jiné soustavy, spočívající na záměně písmen, neposkytují úplné jistoty před vyzrazením, nechť se tu již jedná o soustavu se základem stále týmž čili s klíčem jednoduchým (při níž každé písmeno abecedy nahrazuje se jiným sice, avšak v průběhu psaní stále tímtéž písmenem aneb znaménkem) aneb o soustavu se základem stále se měnícím čili s několika klíči, při čemž při každém písmeni k jiné se hledí abecedě. Důvtipní řešitelé písma dle soustav právě uvedených sestaveného dovedou tu při řešení často divy, řídíce se buď počtem pravděpodobnosti anebo pouhým nahodilým hledáním a zkoušením. Opírají se při tom namnoze toliko o známou věc, že některá písmena v některé řeči mnohem četněji se vyskytují než jiná (e ve francouzské, německé, anglické, o ve španělské, a v ruské, e a i v italské řeči), a že tudíž známky neb písmena použitá na jejich místě v šifrovaném písmě rovněž ve větším počtu zastoupena býti musejí. Tím se stává, že někteří řešitelé dovedou konečně písmenům v šifrovaném textu dáti pravý jejich význam, až konečně krok za krokem smysl depeše rozluští. Jest zajisté jen málo depeší šifrovaných a dle těchto soustav sestavených, při nichž by důvtip řešitelů takých nevedl k cíli.
Naproti tomu se však zdá, že předem zmíněné „mřížky“ nebo slovníky šifer — v nichž totiž jistá slova obvyklá, značící celé věty označena jsou čísly — poskytují úplné záruky, že depeše jest nerozřešitelnou. Avšak obě tyto soustavy mají též jistou nevýhodu: vyžadují zachování naprostého tajemství či spíše bedlivou péči a závazek, že knihy nebo pomůcky zmíněné vždy a všude co nejopatrněji před rukama cizíma se ukryjí. A vskutku, tak jako nelze bez mřížky zmíněné neb bez slovníků depeše ty při všem důvtipu čísti, tak naopak jsou čitelny ihned pro každého, kdo by se mřížky neb slovníků těch dopátral, aneb je ukradl.
Pomocí mřížky té, čili jinak pomocí čtverce ze silného papíru, němž jednotlivá pole byla vystřižena, skládány depeše vyměňované mezi hrabětem Sandorfem a jeho stoupenci. Avšak následkem přílišné opatrnosti spiklenců nemohlo hroziti jim nebezpečí ani pro případ, že by mřížky, kterých používali se ztratily nebo byly ukradeny, neboť každá depeše, jakmile byla přečtena, byla hned zničena.
