Stáří nezavinilo, že vlas její počal šedivěti: práce namáhavá, strádání a zármutek, kteréž od smrti rybáka rovinjského stále provázely život její, byly tím vinny.
„Od nynějška bude věcí mojí starati se o vaši budoucnost!“ Slovy těmi skončil doktor Antekirtt své vypravování. „Nezůstali-li moji přátelé dlužníky Ondřeje Ferrata? Vy tedy, Marie, zajisté svolíte, aby se Ludvík již od nás neodloučil?“
„Bratr můj, pánové, vykonal v této noci jen, co vykonati musil,“ odvětila Marie, „a děkuji Bohu, že vnukl mu tuto myšlenku. Ludvík jest synem muže, jenž nezapomněl nikdy, co káže povinnost.“
„Také my nezapomínáme povinnosti své,“ odtušil doktor Antekirtt, „jež velí zapraviti dluh vděčnosti dítkám muže, jenž …“
Nedomluvil. Marie pohledla naň znovu, jako by pohledem tím chtěla duši jeho proniknouti. Obával se, že snad řekl příliš mnoho.
Petr Bathory ujal se na to sám slova a pravil:
„Marie, vy nemáte zajisté ničeho proti tomu, aby se stal Ludvík mým bratrem?“
„A svolíte jistě též, bych vás směl zváti svojí dcerou?“ dodal doktor Antekirt, podav jí ruku.
Marie musila vyprávěti život svůj od odjezdu z Rovinje. Líčila, jak v městě tom obklopeni byli stále vyzvědači a jak se proto odhodlali raději vystěhovati se na Maltu, kdež Ludvík doufal zdokonaliti se v námořnictví a při tom provozovati i dále živnost rybářskou. Vyprávěla potom, jak dlouhou řadu let musili zápasiti s bídou, poněvadž skrovné jich úspory z dřívějších let záhy byly vyčerpány.
Ludvík však vyrovnal se záhy smělostí a obratností i Maltezanům, kteří vlastnostmi těmito vynikají. Stal se výtečným plavcem jako oni a byl by se mohl skorem měřiti s pověstným Nikolou Pesciem, rodákem lavaletským, jenž, jak se vypráví, proplul moře eolské, nesa dopisy z Neapole do Palerma. Ludvík, jsa rybářem odvážným, nikdy neprchal s lodicí svojí před větrem, když se jednalo o to, aby roztáhl své sítě. Protož i minulého dne, ač bouře hrozila, vyplul na lov do zálivu meleaského, kdež uslyšel pak pronikavý zvuk píštaly parníku „Ferrato“.
Na Maltě nalézti lze sice ptáky mořské, ryby i měkkýše v počtu velkém, cena jejich jest však velmi malá, a následkem toho i bohatý lov co do počtu jest málo výnosný. Ludvík proto přes všechnu horlivost svoji sotva vydělal tolik, aby mohl krýti výdaje malé své
