„Ano, vám, pane Petře, vám, jenž jste v den onen chtěl býti naším obecenstvem, avšak odešel jste náhle, zanechav nám dva zlaté, kterýchž jsme si dosud nevydělali, neboť neviděl jste dosud našeho představení.“
A Pointe Pescade připomněl Petru, jak tento v Gruži náhle, sotva byl vstoupil do arény provençalske, tuto již opět v největším spěchu opustil.
Petr Bathory zapomněl již na událost tu a připomněl to, usmívaje se Pointu Pescadovi. Leč i trpkost mísila se v úsměv ten, neboť Petr vzpomněl si zároveň, že pouze k vůli Savě Toronthalově, již byl tehdy právě v množství lidu spatřil, arénu náhle opustil.
Oči jeho se zavřely. Vzpomínal na vše, co událo se od té doby. Myslil na Savu, o níž soudil, že jest již provdána za Sarkanya, a úzkostí i bolestí sevřelo se srdce jeho a v duchu proklínal skorem již ty, kdož jej smrti vyrvali.
Pointe Pescade zpozoroval záhy, že zmíněná událost v Gruži vzbudila v Petru jiné ještě trudné upomínky. Nemluvil proto dále o tom, ano umlkl úplně, řka v duchu jen k sobě samému:
„Mám chorobnému podati každých pět minut půl lžíce veselé mysli. Tak doktor přikázal, avšak není to tak snadné.“
Petr však sám za několik okamžiků otevřel oči a tázal se:
„Pointe Pescade, vy tedy jste doktora Antekirtta před onou událostí v Gruži neznal?“
„Neviděl jsem ho nikdy před tím, pane Bathory,“ odvětil Pointe Pescade, „ano, neznal jsem ani jména jeho.“
„Od onoho dne však jste ho již neopustil!“
„Mimo některá poslání, jež mi byla uložena — nikdy!“
„V které zemi jsme nyní? Můžete mi to říci, Pointe Pescade?“
„Myslím, pane Petře, že jsme na jakémsi ostrově, neboť moře nás obkličuje na všech stranách.“
„Nepochybně — avšak v které části Středozemního moře leží ostrov tento?“
„Co se toho týče, nevím, leží-li na severu či na jihu, na východě či západě!“ odvětil Pointe Pescade. „Ostatně nezáleží na tom. Jisto jest jen, že jsme u doktora Antekirtta, že výtečně zde jíme, klidně spíme a dobře se šatíme, nehledě na vyznamenání, jichž se nám dostává…“
„Avšak víte snad aspoň, jak se ostrov tento jmenuje, byť byste polohy jeho neznal?“ tázal se Petr Bathory znovu.
„Jak se jmenuje? To jest mi ovšem již známo!“ odvětil Pointe Pescade. „Nazývá se Antekirrta.“
