Sarkany a cizinka domnívali se, že hovoru jich nikdo v těchto místech nerozumí, protože mluvili jazykem arabským. Klamali se však, neboť doktor Antekirtt byl tu přítomen. Znaje veškeré hlavní jayky asijské a africké, rozuměl každému slovu, kteréž obé osoby ony pronesly.
„Dostal jsi depeši moji v Syrakusách?“ tázala se Maročanka.
„Ano, Namiro,“ odvětil Sarkany, „a odjel jsem ihned druhého dne se Zironem.“
„Kde jest Zirone?“
„V okolí Katanie, kdež shromažďuje novou četu svoji.“
„Jest potřebí, Sarkany, abys byl již zítra v Dubrovníku a abys navštívil Silase Toronthala.“
„Odjedu tam a promluvím s ním! Nemýlila jsi se tedy, Namiro? Byl již čas, abych přišel?“
„Ano! Dcera bankéřova … “
„Dcera bankéřova!“ opakoval Sarkany s přízvukem tak zvláštním. že doktor Antekirtt bezděky se zachvěl.
„Ano! … Dcera jeho!“ odvětila cizinka.
„Jakže? Ona nechává v srdci svém klíčiti lásku a bez mého svolení?“ praví Sarkany posměšně.
„A to tebe překvapuje, Sarkany?“ Nic není přirozenějšího! Budeš však více ještě překvapen, až dovíš se, koho Sava Toronthalova miluje!“
„Snad některého finančně zničeného šlechtice, jenž by si rád miliony její otce pomohl?“
„Pravdu díš,“ odvětila Maročanka, „miluje mladého muže vznešeného původu, avšak bez jmění… “
„A jméno toho smělce jest?…“
„Petr Bathory!“
„Petr Bathory!“ zvolal Sarkany, „Petr Bathory zasnoubiti se chce s dcerou Toronthalovou!“
„Upokoj se, Sarkany“ konejšila cizinka svého druha. „Že Sava Toronthalova a Petr Bathory se milují, o tom jsem již pevně přesvědčena. Silas Toronthal snad však dosud o tom neví…“
„Silas Toronthal … a nevěděti o všem … “
„Snad! Ostatně zajisté by nikdy ke sňatku tomu nesvolil!“
„Kdož může věděti?“ odvětil Sarkany. „Silas Toronthal jest schopen všeho … i toho, svoliti ke sňatku tomu, jen aby svědomí své upokojil… má-li totiž vůbec nějaké svědomí! … Na štěstí jsem já zde … a jsem ohdodlán po případě překaziti jeho plány!… Zítra budu v Dubrovníku!“
