uvádím vám na mysl bolestné tyto vzpomínky — myslím však, že nikdy sám jich z mysli své nezapudíte.“
„Nikdy! pane! pravdu díte!“ pravil muž s ohnivým nadšením, jež pěkně svědčilo jeho věku. „Nikdy! — právě tak jako Uhry nikdy nezapomenou Ladislava Zathmara a Štěpána Bathoryho a snad nejodvážlivějšího z nich: hraběte Matyáše Sandorfa!“
„Byl-li nejodvážlivějším z nich,“ pravil doktor Antekirtt, „vyrovnali se mu přece soudruzi jeho i co do obětavosti a mužnosti! Všem třem platiž stejná naše úcta. Všichni tři mají nároky a právo na to, aby byli pomstěni! …“
Doktor Antekirtt náhle umlkl. Tázal se sama sebe, zdaliž paní Bathoryová sdělila synu svému okolnosti, za jakých náčelníci ocitli se v rukou policie, a zdaliž pronesla před ním slovo „zrada“? Petr Bathory se o tom aspoň nezmiňoval.
Skutečně paní Bathoryová zachovala ve věci té tajemství. Nechtěla vnésti snad v city syna svého zášť a touhu po pomstě, kteréž byly by ho mohly na nepravou stopu uvésti, poněvadž nikdo neznal jména zrádcův.
Doktor proto raději o věci té se nezmiňoval a Petra ve směru tom se nedotazoval.
Jinak neváhal však říci, že bez zrádného činu Španěla, jenž prozradil uprchlíky, ukryté v domě rybáře Ferrata, hrabě Matyáš Sandorf a Štěpán Bathory byli by dle všeho unikli policejním zřízencům rovinjským, po nich pátrajícím. Jakmile byli by mimo obvod hranic rakouských, všude veškeré dveře byly by se před nimi otevřely a každý ochotně byl by je přijal.
„U mne,“ dodal doktor Antekirtt, „byli by nalezli bezpečného útulku, který by nikdy nebyli musili opustiti!“
„Leč v které zemi?“ tázal se Petr Bathory.
„V Kefalonii[red 1], kde v době té právě jsem bydlil.“
„Ano, na ostrovech jónských, pod ochranou vlajky řecké byli by bývali bezpečni, a můj otec žil by ještě!“
Ještě nějakou chvíli na to hovořili oba mužové o minulosti. Konečně však pravil doktor Antekirtt:
„Pane Bathory, trudné vzpomínky odchýlily nás daleko od přítomnosti. Přejete si, abychom nyní o ní mluvil či abychom si pohovořili o budoucím vašem osudu, jak bych jej rád pro vás uchystal?“
„Poslouchám, pane!“ odvětil Petr Bathory.
„Vím, pane Bathory,“ ujal se slova doktor Antekirtt, „jak obětivou pro vás byla matka vaše v době mládí vašeho, vím též,
