Kap Matifu vložil si ruku na čelo, což činil vždy, kdykoli se ocitoval v nesnázích.
„Čím se uživíme — — budeme — musíme,“ mumlal sotva srozumitelně.
„Nevíš si rady právě tak jako já. Avšak co na tom? Budeme konečně doma! Není to podivné, pane doktore, že dva chudáci, jako my, mají též vlast — domov — že dva ubožáci, kteří nemají ni rodičů, přece někde se zrodili?“
„Zůstali byste tedy snad raději u mne?“ tázal se doktor Antekirtt.
Při tomto nenadálém návrhu Pointe Pescade rychle povstal, kdežto Kap Matifu tázavě naň pohlížel, nevěda, má-li též povstati jako on.
„Zůstati u vás, pane doktore?“ pravil konečně Pointe Pescade. „Leč čím bychom vám mohli prospěti? Siláckými nebo kejklířskými kousky? Jinému jsme se nikdy nepřiučili! Leda snad, že bychom vás tím mohli baviti při plavbě nebo na vašich statcích…“
„Slyšte,“ odvětil doktor Antekirtt, „mám zapotřebí mužů odvážných, oddaných, přímých a důvtipných, kteříž by mi pomohli uskutečniti mé záměry. Nemáte nic, co by vás poutalo, a rovněž ne mnoho, co by vás do vlasti vábilo. Chcete vytrvati při mně?“
„Avšak až záměry své provedete?…“ tázal se Pointe Pescade.
„Ani pak mne nebudete musit opustiti, bude-li vám to vhod,“ odvětil doktor Antekirtt, usmívaje se, „zůstanete na lodi se mnou! Po případě můžete učiti mužstvo mé lodi krkolomným skokům! Hodláte-li však raději vrátit se do své vlasti, nechci vám v tom brániti a postarám se i pak, byste na příště bezstarostně žiti mohli!“
„O, pane doktore!“ zvolal opětně Pointe Pescade zmaten tolika laskavostí. „Avšak nemíníte při svém návrhu zajisté, abychom u vás jen zaháleli? Nebýti k ničemu by se nám rovněž nelíbilo!“
„Slibuji vám dosti práce, takže budete spokojeni,“ odvětil doktor Antekirtt.
„Vaše nabídka jest velmi svůdná,“ prohodil Pointe Pescade ještě nerozhodně.
„A co proti ní namítáte?“
„Jen jediné již. Jak vidíte, jsme dva, Kap Matifu a já. Jsme z téhož kraje a byli bychom snad i z téže rodiny, kdybychom byli někdy rodinu měli! Jsme však bratry srdcem, duší! Kap Matifu nemohl by žiti bez Pointa Pescada a Pointe Pescade nemohl by ni den stráviti bez Kapa Matifua. Vzpomeňte si na dvojčata siamská! Nikdy jich nemohli od sebe odloučiti, poněvadž bylo by je to stálo
