Nové město terstské jest bohaté. Tím nedíme však, že i všichni, jež v ulicích tamějších lze vždy spatřiti, jsou lidmi, jimž štěstí přálo. Nikoli! I nejobratnější z nich nemohou závoditi s anglickými, řeckými, armenskými a židovskými obchodníky, kteří přední místa společnosti terstské zaujímají a jejichž stkvělý způsob života byl by hodným sídelního města rakousko-uherské říše. Kolik ubožáků míhá se od rána do pozdního večera po třídách oživených ruchem obchodním a obklopených řadami vysokých staveb, kteréž uzavřeny jsou pevně jako pokladny, a v nichž složena hromada zboží všeho druhu. Kolik z těch lidí, stojících na molu, kdež vykládá se z lodí rakousko-uherského Lloydu, velké paroplavební společnosti evropské, nesmírné bohatství ze všech dílů světa, nesnídalo — a kolik z nich ani obědvati nebude! Kolik těch chuďasů a ubožáků, jichž nalézáme na sta též v Londýně, Liverpoolu, Marseilli, Antverpách a Livornu, mísí se mezi bohaté stavitele lodí na blízku loděnic, do nichž nikdy vstoupiti nesmějí, kolik se jich kupí před budovou bursy, jež jim nikdy brány své neotevře, a kolik jich spatřiti lze konečně i na stupních Tergestea, kdež jsou kanceláře Lloydu a čítárny bursy.
Nelze popříti, že ve všech přístavech starého i nového světa žije zvláštní třída ubožáků, jakou nalézáme výhradně jen ve velkých těchto střediskách světového obchodu. Odkud nešťastníci tito přicházejí, jest neznámo, kde mizejí a kam se ztrácejí, rovněž nikdo neví. A oni sami netuší, kde zahynou. Mezi nimi jest veliký počet těch, kteří viděli dny lepší, napočítali bychom mezi nimi i mnoho cizinců. Železnice a lodi obchodní přivezly je sem a zanechaly je zde na pobřeží jako zbytečnou přítěž, kteráž potom překáží proudu života na cestách veřejných, odkud je stráž nikdy již úplně vypuditi nedovede.
Sarkany a Zirone opustili, jak již řečeno, násep přístavní, když byly zraky jich zalétly naposled ještě přes záliv až k majáku, postavenému na předhoří svaté Terezie. Oba kráčeli na to podél budovy divadla zvaného „Teatro Communale“ (divadlo městské), kolem malého sadu a přišli na Veliké náměstí, kdež se po čtvrt hodiny procházeli kolem fontány, vystavěné kol sochy Karla VI. z kamenů přivezených z blízkého Krasu.
Po té zaměřili oba opět na levo. Zirone hleděl chodcům do očí s výrazem takovým, jako by měl chut na místě je oloupiti. Ohromný čtverec Tergestea minuli dobrodruzi právě v době, kdy se bursa končila.
