Foiba bylo tudíž jméno potoka, jenž hraběte Sandorfa a druha jeho vlnami svými v podzemní jeskyni byl unášel. Pevnost pazinská byla to tedy, do níž byli dopraveni po svém zatčení, v níž byli uvězněni a odsouzeni! Z věže její podnikli tudíž útěk! Tam byli by též odpraveni bývali. Hrabě Sandorf dobře znal Pazin. Byli tedy zpraveni konečně o věci pro ně tak důležité a nemusili již na zdař Bůh ubírati se poloostrovem Istrijským, byl-li útěk vůbec ještě možným!
Četníci nešířili se dále ve svém hovoru; leč několika slovy oněmi dověděli se uprchlíci již vše; co si věděti přáli — vyjímaje snad to, jak jmenuje se město, blízko průplavu limského na pobřeží moře Jaderského ležící.
Zatím strážmistr povstal. Procházel se kolem ohrady dvorce, aby se rozhlédl, zdaž četníci dříve odeslaní se již nevracejí. Dvakráte neb třikráte vstoupil do pobořené budovy a prohlédl jednotlivé její místnosti, čině tak ale spíše ze zvyku nežli z podezření, že by tu stíhaní mohli býti ukryti. Přišel též až ke dveřím sklepení, v němž byl by uprchlíky zajisté spatřil, kdyby v něm nebyla vládla úplná temnota. Ano vstoupil i do místnosti té a dotkl se bodákem svým hromady lupení, v níž uprchlíci byli skryti, aniž však jich zasáhl.
Ve chvíli té Matyáš Sandorf a Štěpán Bathory prožili veškeré stupně obav, strachu a úzkosti. Byli však odhodláni draze zaprodati život svůj, kdyby zde skutečně byli vypátráni.
Zamýšleli pro případ ten vrhnouti se na strážmistra, použiti překvapení jeho, vyrvati mu zbraň, útočiti naň i na dva druhé četníky a zabiti je nebo dáti se od nich zabiti.
Strážmistr však v okamžiku tom byl již vyvolán ven a opustil sklepení dříve, nežli něco podezřelého zpozoroval. Čtyři četníci, vyslaní na hlídku, byli se vrátili ke dvoci. Přes veškeré své úsilí nenalezli v celém kraji, ohraničeném průplavem, pobřežím a silnicí, stopy po uprchlících.
Nevraceli se však sami. Jakýsi muž je doprovázel.
Byl to jistý Španěl, jenž pracoval obyčejně v sousedních solivárnách. Vracel se právě k městu, když jej četníci potkali. Poněvadž jim děl, že prošel celým pruhem země mezi městem a solivárnami, rozhodli se přivésti jej k strážmistrovi, aby se ho dotazoval. Muž se nevzpíral jiti s nimi.
Když octl se tváří v tvář strážmistrovi, tázal se ho tento, zdaž dělníci v solivárnách nezpozorovali dva cizince.
„Nikoli,“ odvětil muž ten, „avšak když dnes ráno opustil jsem město, viděl jsem dva muže vystoupiti na břeh na konci průplavu“
