„Tři rány z děla?“ děl hrabě Sandorf. „To jest snad spise znamením o uzavření přístavu, jež dává se lodím, kteréž chtějí se vydati na širé moře? Souvisí to snad i s útěkem naším?“
Toho musil se Matyáš Sandorf ovšem obávati. Zajisté neopomenuly úřady ničeho, čím by mohli zabrániti, aby uprchlíci, o nichž se musilo souditi, že k pobřeží se obrátí, úplně dosahu jich moci neunikli.
„Bůh pomoziž nám!“ šeptal hrabě Sandorf. „On jediný nás může nyní zachrániti.“
Kolmé stěny, v kterýchž byl potok stěsnán, počaly se nyní snižovati a od sebe stále více se vzdalovati. Leč z okolní krajiny nebylo lze dosud ničeho spatřiti. Příkré vrcholky uzavíraly obzor a dovolovaly zraku jen na několik set kroků se rozhlédnouti. Orientovati se bylo dosud nemožno.
Řečiště potoka, nyní mnohem širší, umožňovalo, že vlny pomaleji tu mohly plynouti. Několik kmenů a pařezů stromů, kteréž byly vyvráceny na horním toku téhož, unášeny byly mírnou rychlostí.
Červnové jitro toto bylo dosti chladné. Uprchlíci chvěli se zimou ve svém oděvu promočeném. Bylo již záhodno a nejvýše na čase, aby mohli uchýliti se do nějakého úkrytu, kdež by mohli oděv osušiti.
As o 5. hodině uzřeli, že poslední vrcholky ustoupily nízkým břehům, za nimiž prostírala se pustá rovina. Foiba, tekouc na konci řečištěm téměř půl míle širokým, rozlévala se konečně v takové šíři, že tok její byl tu spíše laguně podobný. V pozadí, na západě, objevilo se několik bárek, z nichž některé ještě byly zakotveny, kdežto jiné při ranním větříku k plavbě se již chystaly. Jich objevení zdálo se svědčiti, že laguna tato jest jen zálivem hluboko do pobřeží vnikajícím. Moře nebylo zajisté již vzdálené i bylo záhodno dostihnouti ho co nejdříve. Útulku u rybářů oněch žádati nebylo by však opatrno. Značilo by to odvážiti se v nebezpečí, že budou vydáni — jestliže rybáři již zpraveni byli o jich útěku — rakouským četníkům, kteříž zajisté již po nich pátrali a v okolním kraji hlídku konali.
Matyáš Sandorf nevěděl, co dále činiti, když tu kmen, zachytiv se o jakýsi kořen pod hladinou vodní, na levém břehu laguny náhle se zastavil. Kořeny jeho připialy se v tyto pahýly, pod vodou čnějící tak, že kmen položil se nehybně proti břehu, jako loď kotvou upevněná.
