Při kontrole této stránky se objevil problém
97
Ale při stole zas Páša sedět může vedle ní,
udiví ji názorem svým, směrem svého myšlení,
tu vždy drsný hlásek jeho mužnou něhou
ševelí,
Margarita rozevírá oči svoje gazelí.
Byla večerní to chvíle, Margarita se
mnou šla,
vzduch byl vřelý, vonný, měkký, Margarita
byla mdlá,
— Páš či Míša — vzdýchala mi — jak ten
život těžký jest! …
jak to lidské srdce trpí v křižovatce svojich
cest! —
Margarito, dítě zlaté, ani Míša ani Páš —
to už nějak Osud spraví … Já však býti
Osud váš,
zaklel bych Vás na ten celý život do
patnácti let,
stále poupě, mladá cypřiš, co by kolem
stárnul svět !
