Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/70

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
Naposled!

V loučení v Tvém objetí
slz nemohu zdržeti;
i ta snítka zachvěje se,
když s ní ptáče uletí!

Až můj život uvadne,
nebuď Ti to záhadné;
i studánka zakalí se,
když tam kámen upadne.

A má píseň blouznivá
víš proč ještě vyznívá?
Vždyť i slavík před svou smrtí
naposled se vyzpívá!