Stránka:Jaroslav Vrchlický - Sny o štěstí - 1876.djvu/56

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
V květu lípy.

Lípy v květu; opojivá
vůně jejich kolem táhne,
tajuplná, sladká, snivá
rozvlnila noční vzduch;
i v mé srdce, které práhne,
balsám svého kouzla vlívá,
toužím zas po době dráhné
v oceán svých snů a tuch!

Divná vůně! V moje snění
vkrádá se jak sny o štěstí,
jako v tonů rozvlnění
Tvůj, milenko, sladký hlas!
Co mi dýše? co mi věstí?
Tklivý mír a zapomnění?
Či máš, srdce, láskou kvésti
novým jarem znovu zas?!

Vyšla luna — stříbro její
hraje v lípách v záři jasné,