Podobně činí kritika vesměs. »Das wichtigste Erkennungszeichen für E im Verhältnis zu I ist der, wie es scheint, ursprünglich durchgängige Gebrauch der Gottesbezeichnung Elohim (auch nach Ex 3, vgl. Nm 22). P schreibt von Ex 6 an Jahve, vorher Elohim« (Strack, l. c. str. 44.)
a') Užívání těchto různých dvou slov pro pojem Boha mohlo by býti odůvodněným východiskem pro rozluku pramenů, kdyby bylo vědecky zjištěno, že v MT (masoretském textu) — který slouží v této příčině »vyšší kritice« za spolehlivou normu — slova Jahve a Elohim na každém místě, kde se vyskytují, jsou původní, že se v pozdější době při opisování nezaměňovala. Touto otázkou, kriticky velice důležitou, se však »vyšší kritika« dosud velmi málo zabývala. (Vetter, Die literarkritische Bedeutung der alttestamentlichen Gottesnamen« v Tübinger Theologische Quartalschrift 1903 str. 12. a n.)
Hoberg (Mos. u. Pent str. 51 a nn) a Hummelauer (Gen. str. 8) uvádějí řadu dokladů pro svůj náhled, že jména Jahve a Elohim byla v hebrejském textu v pozdější době dle jistých principů, ovšem ne vždycky, důsledně zaměňována:
α) Na mnohých místech, kde MT má jen Jahve (Gn 4 6. 9. 13. 26, 5 29, 6 3. 5. 8, 7 1. 5. 16, 8 8. 21, 24 40, 29 31, 30 (???)0), má překlad alexandrijský (místo očekávaného pouhého κύριος) κύριος ὁ Θεός.
slovo to, dal by se napsali celý traktát. Když studium indoevropského jazykozpytu se těšilo největší pozornosti učencův a když panovala snaha, každé slovo neznámého původu vyložiti sanskritem, tu tvrdili někteří, že Jahve a Jovis jest jedno a totéž. Nemožnost této etymologie vysvítá ihned, vzpomeneme-li, že Jovis znělo původně Djovis a pochází od kořene div, dju, jenž znamená svítiti. Později hledán byl původ jména Jahve — v egyptštině. Dle jedněch Jahve = Joh (kopt.) měsíc, bůh měsíce a tedy zbytek egyptského uctívání hvězd. Dle jiných Jahve jest odvozeno od egyptského jwt = dobytek a datuje se z doby, kdy Egypťané ctili zvířata. Jiní konečně poukazují na ono místo mrtvých, kde Osiris o sobě praví: „jnwk pw jnwk“, což prý se rovná úplně hebrejskému אֶהְיֶה אֲשֶׁר אֶהְיֶה = Já jsem, který jsem; ukázalo se vsak, že tato fráse egyptská se úplně rovná francouzskému c’est moi qui, a že jí užívá nejen Osiris při soudě, nýbrž i osel v bajce, chtěje položiti důraz na své „já“. Správná etymologie odvozuje toto jméno Boží od koř. היה = הוה = byl (3. impf. Qal.; srv. יִדְבַּשׁ, יִצְחָק, יַעֲקֹב a j.), takže יהוה znamená: „der Seiende, Beständige, der allem Wechsel entnommene, der nicht wie die Menschen schon morgen ein Gestern sind, sondern … lebt und wirkt von Geschlecht zu Geschlecht (Delitzsch. l. c. str. 47.) Jahve = západosemitskému ja-’a-ve = appellativní(!) název Boha. Viz Dr. Hazuka, Č. k. d. 1905 str. 897 nn.
