v kraji, který ovce nechával na pokoji a psy napadal, a který pravidelně sám na svůj vrub lovil.
Když zde vypravuji historii prerijního vlka, jsem jist, že mnozí v městě sotva co věděli o ní.
II.
Jednoho krásného dne v červnu r. 1880 potloukal se šumař Pavel, hezký, ale práce se štítící člověk, jemuž lov lépe se líbil než práce, se svou puškou po březích Červené řeky. Uviděl vlka vycházeti ze svého doupěte, střelil po něm a trefil ho. Přesvědčiv se pomocí svého psa, že tam není již druhého vlka, vlezl do doupěte a nalezl k svému největšímu úžasu a radosti osm mladých vlčat — za každé z nichž čekala jej odměna desíti dolarů. Kolik je to dohromady? Dozajista celé jmění. Několika mocnými údery holí a za přispění jeho žlutého psa byli mladí vlci až na jednoho usmrceni. Pověrčivě bojí se lovci posledního z plemene vyhubiti, domnívajíce se, že to přináší neštěstí. A tak se pustil Pavel s kůží starého vlka i sedmi mláďat a se zbývajícím vlčkem k městu.
Krčmář, v jehož kapsu plynuly dolary za kůže utržené, získal brzo také živé mládě. Dal je na
