Přeskočit na obsah

Stránka:Bohdan Kaminský - Den štěstí - 1890.djvu/67

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Neznámé.

která byla podobna básníkově milé.

Proč vzbudila ta vlídná chvíle jedna
       u bouři spící,
 když zdálo se mi, z pochmurného bědna
 že její zrak se dívá milující?

 Že je to zrak, jenž jako hvězda v šeru
       se září chvěje,
 má družičko z těch jarních podvečerů,
 že je to záře tvého obličeje.

 Že je to hlava s nádhernými vlasy
       jak proudy světla,
 jak na má ňadra těžce ulehla si,
 kde každá píseň plnou růží zkvetla.

 — — A zatím je to pohled jiný zcela
      a kdo ví, zdali
 tím čistým květem neznámého čela
 už lásky zachvěl paprsk neskonalý.