Stránka:Bible svatováclavská 1771, SZ 1. svazek, 919-1221, rejstříky.pdf/45

vosti své zkormoustí je. ⁶ Já pak ustanoven sem králem od něho nad Sionem horou svatou jeho, ohlašuje přikázání jeho. ^{7 [2. 1]}Pán řekl ke mne: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. ⁸ Žádej ode mne, a dám tobě národy dědictví tvé, a vládařství tvé, končiny země. ⁹ Zpravovati je budeš v prutu železným, a jako nádobu hrnčíře ^{[2. 2]}roztlučeš je. ^{10 [2. 3]}A nyní, králové, srozumějte; vyučujte se, kteří soudíte zemi. ¹¹ Služte Pánu v bázni a plesejte jemu s třesením. ^{12 [2. 4]}Chopte se kázně aby se někdy nerozhněval Pán, a zhynulibyste z cesty spravedlivé. ¹³ Kdyžby se rozpálil v krátce hněv jeho. Blahoslaveni všickni, kteří doufají v něho.

1. Skut. 13. 13. Žid. 1. 5. Item 5. 5.
2. rozlomíš, roztříštíš
3. Zjev. 2. 27. Item 19. 15.
4. uchopte kázeň

Žalm III.

Žalm tento jest modlitba Davida, proti svým nepřátelum k Bohu za pomoc volajícího, a to tehdáž když před svým synem Absolonem utíkal.

V duchovním smyslu představuje se zde David, jako obraz a figura umučení, a vzkříšení Pána Krista.^{[3. 1]}

¹ Žalm Davidu, když utíkal před tváři Absolona syna svého^{[3. 2]}

² PAne proč rozmnoženi jsou kteří ssužují mne? mnozí povstávají proti mne. ³ Mnozí říkají duši mé: neniť spaseni jemu v Bohu jeho. ⁴ Ty pak Pane jsi ^{[3. 3]}jenž přijímáš mne, sláva má, a povýšující hlavy mé. ⁵ Hlasem svým volal sem ku Pánu: a vyslyšel mne z hory svaté své. ⁶ Já sem spal, a tvrdě sem usnul, a povstal sem, nebo Pán přijal mne. ⁷ Nebudu se báti tisíců lidu obklíčujícího mne: povstaniž Pane, spasená mne učiň Bože můj. ⁸ Nebo ty si ^{[3. 4]}zbil všecky ^{[3. 5]}protivící se mně bez příčiny: zuby hříšníkuv setřel si. ⁹ Páněť jest spasení; a nad lidem svým požehnání tvé.

V verši 3. dí David: Mnozí praví duši mé: neníť spasení jemu v Bohu jeho. Mluví tu o tom, co se mu přihodilo, když utíkal před tváři, Absolona syna sveho, neb tehdáž složil žalm tento, jakž poznati jest z titule jeho; kterak totižto mnozí tehdáž vidouce ho v tak velikém ssoužení, že před vlastním synem utíkati musil, a že ne jen mu tehdáž šlo o království, ale i o život, aby obého zbaven nebyl; soudili, jakoby ho Bůh, v němž své doufání vždycky míval, byl opustil. Dějeť se zajistě obyčejně, že lidé nedokonalí, když vidějí spravedlivé lidí v velikém ssoužení postavený, soudí, jakoby oni daremně byli doufání své v Bohu skládali. Tak Jobovi v přetěžkém ssoužení postavenému posmívala se žena jeho: ^{[3. 6]}Ještěli ty trváš v sprostnosti své? Jakoby říci chtěla: Ještělis tak sprostý, že nevidíš, jak si se daremně na Boha spolihal? Vidíšli že tě docela opustil. A Anna v podobné příležitosti vytejkala manželu svému Tobiášovi, řkouce: ^{[3. 7]}Zjevněť jest náděje tvá zmařená. Mejlí se ti, jenž vidouce člověka ssouženého, pokládají ho za opuštěného od Boha. Ale všickni takoví bloudí, a křivě o Bohu mluví; jakož při všech těchto dokázal Bůh, že oni v něho nadarmo nedoufali; nebo David brzo zase, poraziv syna, na království dosedl, Job zase ozdravěl, a mnohém většího zboží nabyl, nežli prve byl měl; a Tobiášovi zase zrak navrácen byl, a on z chudoby vybředl.

1. 2. Král. 15. 14.
2. 2. Král. 15. 14
3. Přijímač můj jsi, schránitel
4. udeřil
5. jenž se mně protiví.
6. Job 3. 9.
7. Tob. 2. 22.

Žalm IV.

V tomto Žalmu David prosí Boha, aby jemu k pomoci přispěl proti svýmu odbojnýmu synu Absolonovi; a napomíná buřiče, aby se k Bohu obrátili.

¹ Ku konci v chválospěvích, Žalm Davidu.

² KDyž sem vzýval vyslyšel mne Bůh spravedlnosti mé; v ^{[4. 1]}soužení rozšířil si mi. Smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

³ Synové ^{[4. 2]}lidští dokavádž těžkého srdce? i proč milujete marnost,

1. v ouzkosti, zármutku
2. člověčí