zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje. 27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo? 28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily? 29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl. 30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační, 31 Ač [1] postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje: 32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí; 33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena. 34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty. 35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
- ↑ 2 Mojž.22,1.4.
k.29,3.
Kapitola VII.
Šalomoun napomíná ku poslouchání přikázání svých a opět vystříhá od cizoložstva, předkládaje, kterak cizoložnice mladé lidi svozují
1 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. 2 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. 3 Přivaž je [1] na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. 4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, 5 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. 6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, 7 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, 9 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v [2] mrákotě. 10 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, 11 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím [3] nezůstávají nohy její, 12 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. 13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: 14 Oběti [4] pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj. 15 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě. 16 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými, 17 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí. 18 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. 19 Nebo není muže doma, odšel [5] na cestu dalekou. 20 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. 21 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej. 22 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. 23 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest. 24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých. 25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. 26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. 27 Cesty [6] pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.
Kapitola VIII.
1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 2 Na vrchu vysokých míst, u [1] cesty, na rozcestí stojí, 3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: 4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. 5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. 6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. 7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností [2] jest rtům mým bezbožnost. 8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich [3] nic křivého ani převráceného. 9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
