bořiv oltáře jejich Modly ohněm zkaženy, etc. a rytiny bohů jejich ohněm popáliv, a pobrav kořisti těch měst, navrátil se do země Judské.
Kapitola VI. Usilování Antiocha Epifána o zloupení města v Elimaidě. 8. Naříkání jeho nad sebou, 16. i smrt. 17. Kralování Antiocha Eupatora. 18. Ssoužení veliké Židů.
1 Král pak Antioch táhna skrze horní krajiny Antioch Epifanes v naději zmýlen; uslyšel, že jest v Elimaidě, v zemi Perské, město slavné příčinou bohatství od stříbra a od zlata; 2 A chrám v něm bohatý velmi, kdež pavézy [jsou] zlaté a pancířové a zbroj kteréž tam nechal Alexander syn Filipův, král Macedonský, jenž kraloval [tam] nejprvé z Řeků. 3 Protož přitáhl [1]/ a usiloval aby dobyl toho města a zloupil je, ale nemohl; nebo v známost uvedena byla ta věc měšťanům, 4 kteřížto postavili se proti němu k boji; takž utekl a odtrhna odtud s zámutkem velikým, navrátil se do Babylona. 5 V tom přijda posel do Persidy, oznámil jemu, že se v utíkání dala ta vojska, kteráž byla táhla do země Judské. 6 A že Lizyáš kterýž táhl s vojskem silným nejprve dal se v utíkání před oblíčejem Židů, kterýmž přibylo zbroje a vojska a kořistí mnoho, jichž nabrali z těch vojsk kteráž porazili. 7 A že zbořili tu ohavnost, kterouž byl vzdělal na oltáři tom, kterýž byl v Jeruzalémě; svatyni pak, jakž byla nejprvé, obehnali zdmi vysokými, i Betsuru město své. 8 V svědomí velmi sevřín; I stalo se, když uslyšel král ty řeči, že se lekl a třásl velice a padl na lůžko; nebo upadl v nemoc zámutkem, že se nestalo jemu jakž byl myslil. 9 Pročež byl tu drahně dní, proto že se jemu obnovil zámutek veliký. 10 A soudě sám u sebe, že umře, povolal všech přátel svých a řekl jim: Odstoupil sen od očí mých, a chřadne srdce mé starostmi. 11 A říkám v srdci: Na jakou bídu jsem přišel? A v jakém vlnobití nyní jsem? Ježto jsem byl vzácný a milý v kralovství svém. 12 Jižť se nyní rozpomínám na zlé vëci, kteréž jsem učinil v Jeruzalemě, že jsem pobral všecka nádobí zlatá a stříbrná, kteráž byla v něm, a poslal jsem, aby zhubili obyvatele Judské bez příčiny. 13 Poznávámť, že proto přišly na mne zlé věci, a aj, hynu zámutkem velikým, a to v zemi cizí. 14 Poručenství činil a umřel. Tedy povolav Filipa, jednoho z přátel svých, ustanovil jej nade vším královstvím svým 15 A dal jemu korunu a roucho své a prsten, aby Antiocha, syna jeho, cvičil a odchoval, aby kralovati mohl. 16 I umřel tu [2] král Antioch léta stého čtyřidcátého devátého. 17 Protož zvěděv Lizyáš, že umřel král/ Antioch Eupator za krále ustanoven. ustanovil Antiocha, syna jeho, aby kraloval místo něho, kteréhož vychoval z mladosti, a nazval jméno jeho Eupator. 18 Ssoužení židů jakž od cizích/ tak od domácích. Ti pak, kteříž drželi hrad, obkličovali Izraele vůkol místa svatého, ustavičně hledajíce [jeho] zlého a [chtějíce býti] podporou Pohanů; 19 Pročež Judas mysliv zhubiti je, svolal všecken lid, aby je oblehli. 20 Kteřížto shromáždivše se spolu, oblehli je léta stého padesátého, i zasadil [Judas] proti nim berany a [jiné] nástroje. 21 Vyšedše pak z nich [někteří z toho oblžení, jichž se přichytili někteří] z bezbožných Izraelských, šli k králi, a řekli: 22 Dokudž nebudeš konati soudu a mstíti bratří našich? 23 My jsme sobě oblíbili to, abychom sloužili otci tvému a vykonali cožby koli od něho řečeno bylo a poslušni byli rozkazů jeho, ačkoli ti, kteříž jsou z lidu toho, proto odcizili se od nás. 24 Anobrž kteřížkoli z nás nalezeni byli, usmrceni jsou, a dědictví naše rozchvátána. 25 A netoliko na nás ruku vztáhli, ale i na všecky končiny své. 26 A aj, položili se dnes u hradu v Jeruzalémě aby ho dobyli; svaté pak místo, ano i Betsuru ohradili. 27 Protož nepředejdeš-li toho rychle, větší vëci nežli tyto činiti budou a nebudeš moci odolati jim. 28 I rozhněval se král, když to uslyšel, a shromáždil všecky přátely své, knížata vojska svého a ty kteříž byli nad jízdou, 29 Ano i od králů jiných a z ostrovů mořských přitáhla k němu vojska najatá, 30 Tak že byl počet vojska jeho sto tisíc pěších a dvadceti tisíc jízdných a slonů třidceti dva vycvičených k boji. 31 Tedy táhli skrze Idumejskou zemi a položili se u Betsury, kteréž dobývali za mnoho dní nadělavše nástrojů válečných. Ale vytrhše [Betsurští] popálili je ohněm
