ní a potýkání se, i útoků s obojí strany činění a pavézami zmítání a šípů množství a střelami střílení a zlatých ozdob třpytění i všelijací pancířové.
4 Protož všickni žádostivi byli, aby se ten zázrak k dobrému stal.
5 Totiž ty, kteréž se tu dály;
1. Od Iásona. Ale když přišla novina lživá, že by Antioch dokonal život, vzav Iáson neméně tisíce mužů, hned na město útok učinil; kteřížto když se na zeď shlukli, anobrž již vzato bylo město, Menelaus na hrad utekl.
6 Iáson pak nad vlastními měšťany svými nelítostivě páchal mordy, nemysle, že proti příbuzným štěstí jest veliké neštěstí, a za to maje, že nepřátel a ne spolukrajanů svých boří znamení vítězná.
7 Avšak přednosti neobdržel, ale na konec úkladů hanby došed, jako poběhlec zase [1] do krajiny Ammonitské jíti musil.
8 Takž konce nešlechetného obcování došel, že ssoužen jsa od Aréty Arabského krále, utíkaje z města do města, ode všech honěn byl; [nadto] nenávist maje, jakožto od zákona vyvrácenec a ohavný jsa vlasti a měšťanů kat do Egypta jest vyhnán.
9 A kterýž z vlasti mnohé vypovídal, sám vypovědín jsa zahynul, když se k Lacedemonským dostal, aby pro příbuznost byl ochráněn.
10 A ten kterýž množství nepochovaných vymetal, není oplakán, aniž jest pohřbu jakkoli chaterného, nadto hrobu otců účasten.
11 2. Od Antiocha. O těch věcech, když se staly, král přezvěděv, domníval se, že chce odstoupiti od něho Judstvo, protož vytáhna z Egypta a rozlítiv se v mysli, vzal město šturmem;
12 A rozkázal vojákům nelítostivě koho by koli napadli, rozsekati; ty pak, kteříž by na domy vlezli, zmordovati.
13 Protož dálo se mladých i starých hubení, mužů také i žen a dětí vyhlazení, panen i nemluvňat mordování;
14 Tak že osmdesáte tisíců v těch všech třech dnech popléněno, čtyřidceti pak [2] zajato a neméně jich rozprodáno, než zmordováno.
15 [3] A nepřestav na tom, směl do Chrámu na vší zemi nejvyššího vjíti, vůdce maje Menelaa, kterýž i zákona i vlasti zrádcem byl.
16 Nadto nešlechetnýma rukama svatá nádobí bera a těch, kteráž od jiných králů nadána byla k zvelebení a slávě i ku poctivosti toho místa, nečistýma rukama se dotýkaje,
17 Pozdvihoval se v mysli Antioch, neohlédaje se na to, že pro hříchy obyvatelů města rozhněval se na kratičko Pán; protož dáno jest to místo v pohrdnutí.
18 Ježto kdyby se nebylo těmto přihodilo uběhnouti v mnohé hříchy, rovně jako [4] Heliodor poslán jsa od Seleuka krále, aby zloupil pokladnici, i tento přijev, v okamžení strestán jsa, byl by odehnán od svého všetečného předsevzetí;
19 Poněvadž ne pro místo ten národ, ale pro národ to místo Pán vyvolil.
20 Protož i to místo účastno jsouc na ten národ přišlých bíd, potom dobrodiním obcovalo, a opuštěno jsouc v hněvě Všemohoucího, zase v smíření nejdůstojnějšího Pána se vší slávou k nápravě přivedeno jest.
21 Pýcha béře před sebe mnoho nepodobných věcí[5] Tedy Antioch tisíc a osm set hřiven vyzdvihna z Chrámu, rychle do Antiochie se odebral, domnívaje se z pychu, že po zemi poplyne a po moři vykračovati bude pro nadutost srdce.
22 Pozůstavil pak i úředníky aby trápili národ ten: v Jeruzalémě Filipa přirozeného Fryga, obyčeje pak ukrutnější majícího nežli ten kterýž jej ustanovil.
23 V Garizin pak Andronika, k tomu i Menelaa, kterýž nejvíce se mimo jiné proti měšťanům zpínal.
24 Protože nelíbost měl k měšťanům Judským. Poslal také nemilé kníže Apollonia s vojskem, totiž se dvamecítma tisíci, poručiv v dospělém věku všecky zmordovati, ženy pak a mladší rozprodati.
25 Kterýžto přitáhna k Jeruzalému a za pokojného se stavěje, poshověl až do svatého dne sobotního; v němžto vida, an Židé svátek mají, rozkázal se obléci svým do zbroje;
26 A všecky, kteříž vyšli dívati se, probodl a do města se zbrojí vpadna, veliké množství zhubil.
27 Judas Machabeus utekl před dalšími obtížnostmi. Judas pak Machabeus sám desátý ustoupiv, na horách jako zvěř bydlil s těmi, kteréž s sebou měl; kteřížto pokrmem z trávy se živíce, [o tom] trvali, aby poškvrny účastni nebyli.
Kapitola VI. Nucení Židů k odstoupení od Zákona 4. Chrámu zprznění, 10. Dvou žen se zdi strčení.
