Tato stránka nebyla zkontrolována
několik slov jediného proroka a to cizince, kdežto tito zůstávají hluší k nesčetným výzvám tolika svých vlastních proroků![1]
Z tohoto důvodu, jakož i proto, že Jonáš předobrazoval Mesiáše[2] jako jej jiní proroci předpovídali slovy, byla knížečka Jon zařazena mezi knihy pozdějších proroků (malých).[3]
Většina katolických kritiků[4] opírajíc se o podání židovské,[5] o výroky Kristovy[6] a o podání křesťanské, pokládá dosud Jon za knihu dějinnou proti kritikům nekatolickým,[7] kteří jí upírají cenu dějepisnou,[8] přičítajíce jí roztodivné tvary slovesné.[9] V době
- ↑ „Muži ninivští povstanou na soudě s pokolením tímto a odsoudí je, neboť učinili pokání na kázání Jonášovo, a hle, více než Jonáš jest tuto“ (Mt 12, 41).
- ↑ „Pokolení zlé a cizoložné žádá znamení, a znamení nebude mu dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako totiž Jonáš byl v břiše velké ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci. (Mt 12, 39 n). — Srv. 1 Kor 15, 4. („podle Písem“).
- ↑ Kniha začíná také po způsobu knih prorockých: „Hospodin oslovil…“ (1, 1). — V hebr. a Vulg zabírá páté místo (před Micheášem), v LXX šesté (za Mich.).
- ↑ Např. Knabenbauer, Cornely, Kaulen-Hoberg , Schöpfer, Hetzenauer, Zschokke, Selbst, Döller, Hudal, Höpfl.
- ↑ Podle řeckého znění Tob 14, 4 (t. j. podle rukopisů B a A) napomíná Tobiáš syna svého: „Odejdi, dítě, do Medie, neboť věřím všemu, co řekl prorok Jonáš o Ninive, že bude vyvráceno“. — Dlužno však doznati, že toto místo je slabý důvod pro přísně dějinný ráz knihy Jon. Neboť kniha, která přece vypravuje, že Ninivané činili pokání a tím odvrátili od svého města zkázu, neposkytovala starému Tobiáši důvodu k tomu, aby ukládal synu svému město opustiti. Kromě toho slovo „Jonáš“ je tam pochybno: v překladu syrském ani ve Vulg není a rukopis Sinajský má místo něho „Nahum“, což jest čtení pravděpodobnější (Gutberlet, Cornely, Simpson). Konečně viz, co bylo řečeno o dějepisné ceně knihy Tob, ve které domnělá narážka na knihu Jon se naskytá. (I. sv. str. 1287). — Ve 3 M ach 6, 8. uvedena jest záchrana Jonášova v lůně mořské obludy mezi jinými událostmi dějinnými. Jiná místa, která podávají židovské podání o dějepisné ceně Jon, jsou Starožitnosti Josefa Flavia (IX. 10, 2) a targum Jonatanův k Nah 1, 1.
- ↑ Mt 12, 39—42 uvedený výše v pozn. 7. Z tohoto výroku možno vyvozovati, že Kristus stavě sebe proti Jonášovi pokládal Jonáše za dějinnou osobnost jako byl sám, že pokládal za dějinné osoby Ninivany, které staví proti dějinným svým vrstevníkům, ano že pokládal i třídenní pobyt Jonášův v lůně ryby za historickou událost, jakou byl třídenní pobyt jeho v lůně země. — Podle Lk 11, 29—32. pravil Ježíš Židům: „Pokolení toto jest pokolení nešlechetné; žádá znamení, ale znamení nebude mu dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako totiž Jonáš stal se znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka pro pokolení toto. Královna jihu povstane na soudě s muži pokolení tohoto a odsoudí je, neboť přišla od končin země, aby uslyšela moudrost Šalamounovu; a hle, více než Šalomoun jest tuto. Muži ninivští povstanou na soudě s pokolením tímto a odsoudí je, neboť učinili pokání nakázání Jonášovo, a hle, více než Jonáš jest tuto“. Jako byly Šalomoun a královna ze Sáby skutečné osoby dějinné, tak dlužno pokládati i Jonáše za osobu historickou a jeho úspěšné působení v Ninive (obsah to jeho knihy) za vypravováni událostí skutečných.
- ↑ Zejména od XVIII. století. Zázračné záchraně Jon v rybím břiše posmíval se již Lucián ze Samosaty (ve II. stol. křesť.) a po něm jiní mnozí.
- ↑ Kdyby byl chtěl spisovatel knihy Jon podati dílo přísně dějinné nebyl by prý pomlčel o mnohých podrobnostech, jako kde byl Jonáš na pevninu vyvržen, jak slul assyrský král, za něhož se obsah Jon odehrál, nebyl by prý ani pomlčel o dalších osudech proroka Jonáše. Také prý v jiných knihách není zmínky o výsledku kázání Jonášova ani o tom, jak dlouho kajícnost Ninivanů potrvala. Důsledně bylo by nám však vůbec prohlásiti všecky prameny starých dějin za nedějinné, ježto všecky obsahují mnoho mezer neodoovídajíce na nesčetné otázky, které nás napadají při kritické jejich četbě. Nezmiňují-li se jiné
- ↑
