60 Res Viděl jsi všecku mstivost,
všecky plány jejich proti mně.
61 Sin Slyšel jsi, jak mne tupí, Hospodine,
všecky plány jejich proti mně,
62 Sin řeči mých protivníků,
kterak plány kují proti mně den celý.
63 Sin Ať sedí nebo stojí, viz je;
já jsem písničkou jejich.
64 Tau Odplatíš jim, Hospodine,
podle skutků rukou jejich.
65 Tau Obestřeš jim srdce, (sešleš na ně)
svoje utrpení.
66 Tau Budeš je stíhati ve svém hněvu a potřeš je
pod nebesy, Hospodine!
Žalozpěv čtvrtý
(4, 1—22).
Jindy a nyní! (v. 1—12). Příčina vyhnanství, odloučení od Hospodina, bezradnosti (v. 13—18). Zajatci nemohou si pomoci, nalézají jakous takous útěchu ve spravedlivém trestu Edomců (v. 19—22).
Hlava 4.
I.
1 Alef Ach, jak zčernalo zlato,
zvrhla se barva nejvzácnější!
Rozmetány jsou kameny svaté
na rozích všech ulic!
2 Beth Sionští synové, ušlechtilí,
odění nejčistším zlatem,
pokládáni jsou za rovnocenné hliněným nádobám,
výrobku rukou hrnčířových!
3 Ghimel I obludy obnažují prsy,
kojí svá mláďata;
V. 63. „sedí nebo stojí“ = vše, cokoliv činí (Dt 6, 7; 11, 19; Is 37, 28.) — O „písničce“ viz výše v. 14.
V. 65. „obestřené srdce“ bývá zaslepené a zatvrzelé. — Místo „svoje utrpení“ hebr: „kletba tvá na ně!“
V. 66. „potřeš je pod nebesy“ = vyhladíš je z podoblohy. (Dt 9, 14; Jer 18, 21—23).
Hl. 4. podle Zennera jest píseň sborová, složená ze slohy I (v. 1—6), z protislohy I (v. 7—12), ze středoslohy (v. 13—18), ze slohy II (v. 19n), a z protislohy II (v. 21n). Kdežto ve zpěvech předešlých (hl 1—3) vystupovaly jednotlivé osoby, mluví ve zpěvu 4tém sbory (množne číslo). — Ke každému písmeni abecedy hebrejské patří tu jen dva verše (čtyři členy, stichy); v předeslých zpěvích patřily ke každému písmeni tři verše (šestero stichů). Čtvero vv. činí tu (ve hl 4) zpravidla skupinu (slohu), myšlenkově ucelenou. (Müller-Zenner.) — Pozoruhodno, že v. 3. odpovídá v. 10; v. 4tý odpovídá v. 9tému; v. 1. odpovídá v. 8mému; v. 2. odpovídá v. 7mu; v. 5. v. 12mu; v. 6. v. 11mu.
V. 1. — „zlato“, „svaté vzácné kameny“ = národ israelský, jeho lesk, svatost, vyplývající z toho, že si ho Bůh zasvětil za svůj zvláštní majetek (Ex 19, 5n; Jer 2, 2; 3, 19; 13, 11. Jiní myslí na zlato posvátných nádob, odvlečených do zajetí a na kameny pobořené svatyně jerusalemské.
V. 2. Místo „odění nejčistším zlatem“ hebr: „vážení jemným zlatem“. (Jer 18, 4. 6n; 19, 10; 22, 28.)
V. 3. Místo „obludy“ lépe „šakalové“ (Jer 9, 10; Job 30, 29). — O mateřské nedbalosti pštrosice viz Job 39, 15. — Místo „dcera“ lépe „dcery“ (Bickell).
