2Beth Bolestně pláče (celé) noci,
slzy (kanou) jí po lících;
není, kdo by potěšil ji
ze všech jejích milců;
všichni přátelé pohrdli jí,
jsou z nich nepřátelé.
3Ghimel Útlak přiměl Judu, by se vystěhoval,
poroba tuhá;
sídlí mezi pohany,
aniž nalézá klidu;
všichni, kdož hnali se za ním,
drží ho v úzkých.
4Daleth Cesty k dceři Sionské truchlí,
neb nikdo na slavnost nejde;
řeckém, latinském a českém jest velmi nesnadno (ne-li nemožno), neboť pořad písmen v abecedě hebrejské uchyluje se od postupu písmen v abecedě řecké, latinské i české; hebrejská abeceda nemá tolik znamének (pro samohlásky vůbec ne) za to má písmena pro některé hlásky, jichž řečtina, latina, čeština nemá, nebo jichž nepíše. Abychom přece aspoň poněkud naznačili v češtině abecední postup prvních slov ve veršich, počali jsme první v. písmenou A (Ach), druhý v. písmenou B (Bolestné), třetí v. mohl by se počinati písmenou C, kdybychom překládali „Cizínců útlak přiměl…“, kdybychom čtvrtý v. překládali „Dráhy“ (místo Cesty), pátý v. počíná se písmenem H (hlavou), ježto obdobné pismě jest v hebr. abecedě na 5tém místě. Srv. dále V (vystěhovala se) a Vau (v. 6); Z(abývá se) a Zain (v. 7); CH(ybila) a Chéth (v. 8); M(etl) a Mem (v. 13); N(ebyla) a Nun (v. 14); S(pravedlivý) a Sade (v. 18); S(lyšeti) a Sin (v. 21); Z(loba) začínající v. 22. poslednim písmenem naši abecedy. — Každý „verš“ (číslovaný) činí tu vlastně slohu, složenou ze tři dvojčlenných veršů; viz výše úvod na str. 444n. — „Ach, jak“ jest výkřik úžasu, bolestného podivu. Zalozpěvy počínají se tím slovem častěji. Srv. níže hl. 2. a 4. — „opuštěno“ proti „plné lidu“. — „seděti“ na zemi v prachu bývalo známkou ponížení a smutku. (Jer 48, 18; Is 3, 26). — „město“ jest v hebr. ženského rodu; taktéž „Sion“, „Jerusalem“, i hodí se dobře básníkovi zosobniti je v ženu, jako by se na př. hodilo zosobniti naši „Prahu“, „Moravu“, apod. Také v latině jest „civitás“ rodu ženského. Abychom mohli ten rod zachovati, pomáháme si podle příkladu starých tím, že misto „Jerusalem“, užíváme hebrejského rčení „Dcera Jerusalemská“ (t. j. obyvatelstvo jerusalemské) nebo podobně. — Jerusalem býval kdysi hlavní město říše Davidovy, Šalomounovy, jež ovládala Filišťany, Amoňany, Moabany; ještě za Sedekjáše ucházeli se o přízeň Jerusalema Edomci, Tyrus, Sidon atd. (Jer 27, 3); byla tedy dcera Sionská „paní národů“ (= „veliká mezi národy“ hebr). Dcera Jerusalemská bývala Hospodinovou chotí (Jer 2, 2; Os, 2, 2; Ez 16, 6n); nyní jest od Hospodina opuštěna (ovšem nikoliv na vždy)! Úděl vdovy býval neutěšený, ježto nebylo jí snadno domoci se práva (Is 47, 9; 54, 4). — Z „kněžny“ stala se robotnice, nevolnice! — „země“ = území, kraje israelských kmenů, pak i země poddaných cizinců za Davida, Šalomouna a jiných králů. C0 byl řekl v. 1. stručně, rozpředeno jest podrobněji ve vv. nn.
V. 2. O nočních mukách viz Job 7, 13 n. — O množství slz Jer 9, 1. „milci“ Jerusalema jsou národově, u nichž kdysi národ Hospodinův hledal pomoci, s kterými sjednával politické a vojenské smlouvy (Jer 2, 18. 24. 36; Ez 16, 26n. Kterak Egypťané nechali Judsko na holičkách, viz 4 Král 24, 7; Jer 37, 6; Srv. Z 136, 7; Ez 25, 3. 6; 26, 2.
V. 3. Byl to „útlak“ cizinců, Chaldů, (Babyloňanů), před nimiž i Judovci, kteří nebyli odvedeni do zajetí babylonského, ale ponechání byli v Palestině, uprchli do sousedních zemí, zejména do Egypta (Jer hll 40 n). Ostatně již před zkázou Jerusalema uprchlo mnoho Judovců do sousední ciziny. (Jer 40, 11). — „nenalézá klidu“, jak již bylo předpověděno Dt 28, 65. — O útrapách v Egyptě viz Jer 44, 27.
V. 4. Kdysi hrnuly se nejméně třikráte do roka po cestách vedoucích k Jerusalemu (= Sionu) četné průvody ve slavnostním rouchu z celé Palestiny,