tento den nebyl pominut bez slavnosti, 37ale aby svěcen byl třináctého dne měsíce, který sluje syrsky adar, ten den před svátkem Mardocheovým.
Doslov
(15, 38—40).
38Ježto tedy Nikanorovy dějiny takto skončily a ježto od těch časů Židé již město podrželi, také já tu vypravování končím. 39Jestliže dobře jest (podáno) a jak se na vypravování sluší, jest přání mé splněno; pakli méně vhodně, buď mi prominuto. 40Neboť jako vždycky víno nebo vždycky vodu píti protivné jest, ale užívati jednoho po druhém příjemno: tak i čtenáři, je-li vypravování vždy úsečné nebývá milé. Zde tedy budiž ukončeno.
V. 39. Je-li v knize vypravováno vše pěkně a podáno dovedně, splnilo se přání spisovatelovo; jsou-li však v knize místa slabší, tolíko prostřední (co do podání), je to důkaz spisovatelovy slabosti, která nedosáhla, co chtěla; podal jen to, co dovedl.
V. 40. Slohová rozmanitost baví a poutá čtenáře. To jest útěcha spisovatele (vypisovatele). Snažil se sice nalévati ustavičně svým čtenářům víno krásného slohu (řečnicky zpracovaného); na některých místech snad vypravuje méně dokonale, snad jen úsečně, stroze: nalévá snad čtenářům toliko vody… Právě to střídání slohu vyššího a nižšího může býti čtenářům příjemno. (Jiní jinak.)
