tejem. 4Tedy pohnut jsa hněvem domníval se, že (vinu za) křivdu, kterou mu učinili ti, kteří ho zahnali, bude moci na Židy svaliti; proto rozkázal hnáti vůz svůj, aby bez přestání cestu konal, zatím co nebeský trest již nad ním se vznášel; neboť takto zpupně mluvil: „Přijeda do Jerusalema udělám z něho židovský hřbitov!“
5Ale ten, který všecky věci vidí, Pán Bůh Israelův udeřil ho ranou neuzdravitelnou a neviditelnou. Neboť jak tu řeč dokončil, popadlo ho ukrutné bolení střev a hořké muky ve vnitřnostech; 6a to dokonale spravedlivě, ježto sám mnohými a novými mukami jiných střeva mučíval. Přes to nikterak nepřestal od svě zlosti, 7ale nad to ještě plný jsa zpupnosti, ohněm srše v duši proti Židům rozkázal (větším) chvatem jeti. Tak se stalo, že za prudké jízdy spadl s vozu a těžce tělo obraziv, na (všech) údech se trápil. 8Plný nadlidské zpupnosti, jemuž se zdálo, že i mořským vlnám rozkazovati a nejvyšší hory na váze vážiti může, ten nyní k zemi jsa sražen na nosítkách nosen byl, zjevnou Boží moc sám na sobě osvědčuje. 9Došlo až k tomu, že z těla bezbožníkova červi se prýštili, že za živa v bolestech maso s něho pršelo a že puchem a zápachem z něho vojsko bylo obtěžováno. 10A toho, který málo před tím se domníval, že nebeských hvězd dosahá, toho žádný nemohl pro nesnesitelný zápach snésti.
11Tu tedy počal se vzdávati těžké zpupnosti a k poznání sebe přicházeti Boží ranou jsa napomínán, kdyžtě každou chvílí bolesti jeho se rozmáhaly. 12A když již ani sám svého zápachu nemohl snésti, takto se vyslovil: „Spravedlivo jest býti poddánu Bohu a smrtelnému člověku nedomnívati se, že jest Bohu roven.“ 13I modlil se ten nešlechetník Pánu, od něhož neměl dosíci milosrdentví. 14Město, k němuž s chvatem jel, aby je se zemí srovnal a hřbitovem udělal, žádá nyní svobodným učiniti; 15Židy, o kterých byl řekl, že mu nemají ani pohřbu hodni býti, ale že je chce dáti ptactvu a šelmám rozchvátit a že je i s dítkami vyhladí — nyní slibuje, že je rovné Ateňanům
doucí z Elymaidy přes Gaby a Susy. „Ekbatana“ jest nejspíše přepsáno omylem z původního podobné znějícího Aspadana, města v perské provincii zvané Paraitakéné; dnes sluje ono město Ispahán; nedaleko bylo město Gabai, Gaby, kde Antioch zemřel. (Možno také, Že Gabai a Ispahán jest město totéž.) (Kugler.) — Timotej byl generál Lysiášův, který. byl, poražen od judy (asi) 20. listopadu r. 165; srv. výše 8, 30; není zde (9, 3) jmenován Bakchides (8, 30) snad proto, že generál, který později vynikl, tehdy ještě měl podřízené místo. — Nikanor byl snad podřízeným generálem také v poražené armádě Lysiášově r. 165; jmenován byl nejspíše ve zprávě před 8, 30—33, nyní ztracené (viz výše 8, 36); je ale take možno, že Antiochovi tajili a teprve nyní zvěstovali porážku Nikanorovu z roku 166 (25/V). — (Kdo pokládají „Ekbatana“ za původní, jsou nuceni vykazovati králi jinou cestu a události jinak časově řaditi.) — Podle 1 Mach 6, 7. bylo králi také oznámeno, že Židé vyčistili chrám (24/XII 165 před Kr.). — Výpravu proti arménskému králi Artaxiášovi král Antioch IV. podnikl ještě roku 165 před Kr.
V. 4. Král zuřil vztekem, že byl ze svatyně elymaiské zahnán; ten hněv nemoha si vylíti na Peršanech, chtěl si jej vylíti — na Židech!
V. 9 „vojsko“ = družina a osobní stráž. - Srv. nemoc zvanou helminthiasis. - Srv. Sk. 12, 23 (Herodes Agrippa I.).
V. 13 n. Modlil se a sliby činil, že Jerusalemu dá svobodu… Srv. 1 Mach 10, 31; 15, 7.
V. 15. Atéňanům budou podobni, dostane-li se jim dokonalé samosprávy. Antioch ve své nemoci vzpomínal zajisté na slova mučedníků machabejských (výše hl. 7), která se nyní děsně na něm splnila. — Co tu vypravováno, srovnává se se zákony duševědnými (psychologickými) lidi upadších do podobných nesnází jako Antioch. Co prve nenávidělí, nyní miluji, co pronásledovali, podporují.
