skála a po dveřích nebylo památky. Jelikož byl Ali Baba v koruně stromově dobře ukryt, řekl si v duchu:
„Nyní vyčkám, půjdou-li ti loupežníci zase zpět.“
Prošla delší doba, ale Ali Bábu čekání neomrzelo. Uplynulo několik hodin, když tu skála opět se otevřela a bránou v ní se objevivší vycházel vůdce následován jsa svými soudruhy.
Mezitím co tito koně své sháněli á jim rance – jak Ali Baba viděl — vyprázdněné opět nakládali, pátrál náčelník, není-li nikoho na blízku a zvolal pak hlasitě:
„Sesame, zavři se!“
Beze zvuku zavřela se opět skalní stěna, vůdce usednul na koně již připraveného a všichni odjeli opět touže cestou, jíž byli přijeli.
Ali Baba čekal nějakou dobu, než-li opět ze svého úkrytu vylezl. Teprve když mu lupiči úplně s očí zmizeli, slezl se stromu. Potom vyhledal svoje osly, šel ke skále a zvolal:
„Sesame, otevři se!“
Ihned rozestoupla se vrata a Ali Baba vešel. Ve vysokém, lidskou rukou vytesaném sklepení leželo nahromaděno náčiní, stříbra, zlata, drahokamů, vzácných koberců a nejmožnějšího zboží vysoké kupy, a nepovolaný vetřelec ihned seznal, že se octnul v pravé loupežnické skrýši. Dlouho se však nerozmýšlel. Nacpal sobě tolik pytlů penězi, kolik jen unésti mohl a naložil na své osly co jen unésti mohli. Potom stoupnul si před bránu, která pokaždé, kdykoliv vyšel, zůstala otevřená a řekl:
„Sesame, zavři se!“
Aby nikdo neuhodnul co má naloženo, přikryl pytle vrstvou chrastí a dal se cestou k domovu.
Dospěv domů zavolal ihned svou ženu do stáje, aby jí tam tajně ukázal své bohatství. Radost ženina byla veliká, neboť od nynějška nemusela již tak těžce pracovat
